Úřad
Úřad je instituce natolik příjemná, efektivní a racionální, že po její návštěvě si zpravidla nejste jisti, zda je tu pro vás nebo proti vám.
Prvním pravidlem je trefit se do úředních hodin, což mnohdy není pro normálního (pracujícího) člověka jednoduché. S trochou nadsázky se dá říct, že v některých případech jsou to spíš úřední minuty. Zbytek času úřad funguje tak nějak sám pro sebe.
Pokud narazíte na úředníka, z něhož čiší všechno možné jen ne ochota a sympatie, pravděpodobně vám poklesne čelist. Někteří možná zauvažují, zda by se po aplikaci „obálkové metody“ jeho výraz poněkud rozjasnil. Buďte rádi, že vám nepřibouchl dveře před nosem. Pochopte, že rychlost jeho práce je natolik závratná, že nemá čas odpovídat na vaše nemístné otázky.
Když shlédnete formuláře, které je třeba vyplnit, asi si vybavíte dnes již legendární větu: „Dej blbci funkci a vymyslí lejstro.“ Evidentně se v nich orientuje (a často ne úplně) jen ten, kdo je na to speciálně vyškolen.
Když se konečně s úředníkem dohodnete na konkrétním postupu a podáte příslušnou žádost, jaké je vaše překvapení, když vám přijde dopis, že žádost je zamítnuta. Myslet si, že uspějete na první pokus, by bylo velmi naivní. Navíc ten dopis v podstatě ani sám nepřijde, musíte si pro něho většinou zajít na poštu. Paradoxně někdy je vzdálenost k poště od vašeho bydliště delší než vzdálenost k onomu úřadu.
Pokud máte v některé záležitosti nejasno, s důvěrou se obraťte na patřičný úřad. Zdůrazňuji, na jeden úřad nikoliv dva nebo více úřadů. V tom případě byste zřejmě na tutéž otázku obdrželi několik protichůdných odpovědí.
Úřední šiml zkrátka připomíná spíše jankovitou kobylu. Někdy je patrná tendence snížit počet úředníků ve státní sféře. K tomuto účelu bývá zpravidla zřízen nový úřad zabývající se touto problematikou.
Fakt je, že byrokracie v našem státě jenom kvete. Však ji také naši zákonodárci vydatně přihnojují. Plody ovšem bývají často kyselé nebo nahnilé.
