JIŘÍ SUCHÝ
* 1. 10. 1931 Plzeň
divadelník, textař, básník, spisovatel, skladatel, hudebník, grafik, výtvarník
V roce 1947 začal pracovat jako grafik v reklamních ateliérech Propagační tvorba, kde se seznámil s Viktorem Sodomou. Ten spolu se svou manželkou Vlastou hrál pro své kolegy písně převzaté ze západního rozhlasu, někdy se soukromě scházeli i v závodním klubu Reduta na pražské Národní třídě. Jiří Suchý spolu s ním vymýšlel první privátní rozhlasové programy.
V letech 1952-1954 byl na vojně ve Slaném, kde zakresloval mapy a při tom poslouchal Mnichovský rozhlas a psal texty na odposlechnuté melodie (dochovaný text Potkala ryba papouška později nazpívala Ljuba Hermanová).
Poté se věnoval především divadlu, nejprve působil v Redutě, poté spoluzaložil Divadlo Na zábradlí. V roce 1959 založil spolu s J. Šlitrem divadlo Semafor, kde působí dodnes. Toto divadlo se stalo značně populární, což vedlo k řadě problémů, které vyvrcholily po Suchého podpisu 2000 slov, který později odmítl odvolat. Po roce 1989 se stal opět ředitelem Semaforu.
Z archivních dokumentů Ministerstva vnitra plyne, že Suchý byl v letech 1987 až 1989 důvěrníkem StB. Podle nálezu Ústavního soudu nelze dokázat, že lidé z kategorie „důvěrník“ spolupracovali s komunistickou tajnou policií vědomě. Detaily o Suchého stycích s StB obsahoval jeho spis, ten byl však koncem roku 1989 skartován, sám Jiří Suchý důvody svého vedení v seznamech objasnil v knize Inventura v roce 2000.
Literární činnost Jiřího Suchého je zaměřena především na populární hudbu a divadlo, v menší míře na prózu a poezii. Ta zahrnuje písňové texty nejrůznějších forem a stylů. Vtipné kombinace hovorové a spisovné češtiny ve spojení s humorem působí příjemně a ozdravně.
Dílo
Písňových textu vytvořil Jiří Suchý hodně přes tisíc. Samostatně vycházely ve sbírkách:
Klokočí - 1964
Motýl - 1965
Pro kočku – 1968
Růže růžová - 1971
Orchestrion z ráje - 1981 - 1982, dva díly
Knížka aneb Co mne napadlo - 1987
Trocha poezie – 1989
Dítě školou povinné - 1991
Ty, co už neznáte – 1997
Próza:
Sto povídek aneb Nesplněný plán - 1966
Med ve vlasech - 1970
Jiří Šlitr – 1970
Další knížka - 1991
Život není obnošená vesta - 1959-1969, 1996, vzpomínková kniha
Tak nějak to bylo – 1997
Dramata:
Faust, Markéta, služka a já - 1959, spolupráce s Ivanem Vyskočilem
Člověk z půdy - 1959
Taková ztráta krve – 1960
Zuzana je sama doma - 1961, pásmo
Jonáš a tingl-tangl - 1962
Kdyby tisíc klarinetů - 1965, zfilmováno
Poslední štace – 1968
Kytice - 1972, parodie a parafráze na klasickou sbírku K. J. Erbena
Jonáš et dr. Matrace a jiné hry ze Semaforu - 1994
Jonáš dejme tomu v úterý a jiné hry ze Semaforu – 1995
Pozoruhodná je i Šlitrova a Suchého výtvarná tvorba - ilustrace knih, kresby a grafika.