10. duben v literatuře - 10. 4. 1878 se narodil Eduard Štorch

EDUARD ŠTORCH

* 10. 4. 1878 Ostroměř

+ 25. 6. 1956 Praha

spisovatel, archeolog, pedagog

Otec pracoval jako správce vodárny, proto se rodina často stěhovala, prošel několika obecnými školami ve východních Čechách. Vyšší reálku absolvoval v Hradci Králové, pokračoval na učitelském ústavu, kde roku 1897 maturoval a stal se učitelem. Své učitelské povolání vykonával na řadě škol ve východních a severních Čechách a od roku 1903 až do své penze v roce 1938 v Praze. 

Byl velice všestranný člověk. K jeho zájmům patřila archeologie, činnost pedagogická, spisovatelská, osvětová a novinářská. Jako vynikající pedagog usiloval o spojení školy s pobytem dětí v přírodě, vedl kursy plavání, bruslení i skautský oddíl, organizoval a vedl četné lyžařské kurzy pro učitele a mládež. Bojoval také za reformu vyučování dějepisu. Chtěl aby se žáci neučili jen strohá fakta a letopočty, ale aby poznávali celkový život té které doby. Proto také roku od roku 1935 společně s Karlem Čondlem postupně vydával trojdílnou učebnici dějepisu s názvem Pracovní učebnice dějepisu pro školy měšťanské, jež byla na svou dobu velmi pokrokovou a vyvolala řadu polemik. Učebnice se nelíbila zejména katolické církvi, protože mimo jiné líčila i její snahu o získání politické moci, a byla kvůli ní dokonce podána interpelace v parlamentu. 

Neméně významný byl i Štorchův zájem o etnografii, biologii a archeologii, kterou studoval u profesora Lubora Niederla. Výsledkem jeho vědecké činnosti byla nejen celá řada odborných knih, ale poznatky touto činností získané Štorch využil při psaní svých beletristických knih pro mládež, ve kterých zpracoval nejstarší období našich dějin, a kterými se proslavil i v zahraničí.

Za 1. světové války byl zařazen do vojenského zdravotnictví. Poté tři roky působil jako školní inspektor v Bratislavě, ale pak opět pracoval v Praze.

Po vážném úrazu částečně oslepl a roku 1939 odešel do penze. V dalších letech se věnoval literární tvorbě pro děti a mládež.

Zemřel v Praze, pochován je však v obci Lobeč na Mělnicku. Písemnou pozůstalost a knihovnu odkázal Eduard Štorch Městskému muzeu v Hořicích. Písemnosti byly v roce 1977 předány do Literárního archivu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, kde byly odborně zpracovány. Sbírky ze svého pražského bytu odkázal Národnímu muzeu.

Dílo

Lovci mamutů (1907) - kniha o době kamenné ve dvojí podobě - pro děti a s výkladem pro učitele. Autor ji později několikrát přepracoval a stala se jeho nejznámějším dílem. Román vypráví o životě pravěkých lovců z období mladšího paleolitu, Na toto dílo navazují ještě další knihy.

U Veliké řeky (1910) - kniha se odehrává v povodí Veliké řeky, nynější Vltavy, v pražské kotlině před pěti tisíci lety.

Osada Havranů (1930) - vyprávění o životě a příhodách členů osady Havraního rodu, které se odehrávají v mladší době kamenné.

Statečné mládí (1946) - příběhy hochů v pravěku

Minehava (1950) - dobrodružný román z doby neolitu na přelomu matriarchálního a patriarchálního řádu.

Bronzový poklad (1932) - příběh z doby bronzové byl inspirován nálezem bronzových jehlic pravěkých obyvatel na Sedlčansku.

V šeru dávných věků (1920) - čtyři povídky o době bronzové.

Volání rodu (1934) - dobrodružné vyprávění popisující příchod praotce Čecha.

Bohatýr Vratislav (1917)

Libuše a Přemysl (1919) - vyprávění o tom, jak se sedlák může stát českým knížetem

Zlomený meč (1932) - historický román z období počátku našeho letopočtu líčící boj markomanských kmenů na našem území vedených králem Marobudem proti římskému impériu.

Hrdina Nik (1934) - dobrodružný román z doby vpádu Avarů do Čech a z období Sámovy říše vrcholící bitvou u Wogastizburgu.

O Děvín a Velehrad (1939) - román z doby Velkomoravské říše

Zastavený příval (1940) - historický román zachycuje vpád franského vojska roku 805 na naše území.

Meč proti meči (1946) - povídka o boji polabských Slovanů