10. listopad v literatuře - 10. 11. 1759 se narodil Friedrich Schiller

FRIEDRICH SCHILLER

* 10. 11. 1759 Marbach (Německo)

+ 9. 5. 1805 Výmar

romantický básník, dramatik a překladatel

Syn marbašského vojenského ranhojiče, z rozkazu württemberského vévody Karla Eugena studoval místo teologie práva a medicínu, stal se plukovním lékařem. Drama Loupežníci ho roku 1781 proslavilo, způsobilo mu však velké nepříjemnosti, mj. i zákaz psát. Nato uprchl do Mannheimu, kde pracoval jako dramaturg, později do Frankfurtu nad Mohanem, pak žil v Lipsku a Drážďanech, věnoval se studiu Kantovy filozofie. Roku 1787 navštívil Výmar, setkání s J. W. von Goethem bylo chladné. Stal se univerzitním profesorem v Jeně. Roku 1791 onemocněl tuberkulózou, léčil se i v Karlových Varech. Roku 1792 čestný občan Francouzské republiky, sympatizoval s Velkou francouzskou revolucí, za jakobínské diktatury se od ní odvrátil. Spolu s J.W. von Goethem, s nímž se spřátelil, vydával 1795 - 97 časopis Die Horen, později se spolupodílel na vydávání Musealmanachu. Od 1799 žil ve Výmaru, kde i zemřel.

Dílo

Jeho literární počátky souvisejí s hnutím Sturm und Drang - Bouře a vzdor (dramata Loupežníci, Úklady a láska, Spiknutí Fieska v Janově) a ve jménu svobody se obracejí „in tyrannos“, jak se praví v mottu k Loupežníkům.

Otázkou svobody smýšlení a projevu se zabývá i tragédie z autorova klasicistního období Don Carlos (1787), čerpající ze španělských dějin 16. století.

Óda na radost (1785), jejíž text je použit v závěru Beethovenovy 9. symfonie, oslavuje štěstí pramenící z nezištného přátelství. To je i tématem slavné balady Rukojmí, kde po poutavém ději následuje idealizovaný závěr.

Trilogie Valdštejn se odehrává v západních Čechách:

Valdštejnův tábor (1798), Piccolominiové (1799), Valdštejnova smrt (1799) - konfrontuje různá pojetí cti, věrnosti a zrady.

Tragédie Marie Stuartovna (1800) se hluboce noří do psychologické problematiky jednajících osob.

Panna Orleánská (1801) je oslavou boje za vlast, její účinnost je oslabena mystickými a romantizujícími elementy.

Messinská nevěsta (1803) má ráz osudové tragédie.

Motiv svobody ožívá v dramatu Vilém Tell (1804).

Píseň o zvonu vyzdvihuje z měšťanských pozic krásu činorodé práce.

Schillerovo dílo bylo nadšeně přijato i hojně překládáno v období českého národního obrození. Obraz doby i problémy tvorby jsou zachyceny v rozsáhlé Korespondenci s J.W. von Goethem.