10. únor v literatuře - 10. 2. 1929 se narodil František Nepil

FRANTIŠEK NEPIL

* 10. 2. 1929 Hýskov u Berouna

+ 8. 9. 1995 Praha

spisovatel, scénárista

Narodil se v rodině zedníka. Jako dítě vyrůstal ve Sv. Janu pod Skalou a na samotě Výbrnice u Nižboru. Potom se rodina odstěhovala do Prahy, kde maturoval na obchodní akademii.

Po maturitě se stal propagačním referentem. V roce 1969 nastoupil do redakce vysílání pro děti a mládež v Československém rozhlase. Dlouhá léta působil jako autor a osobitý vypravěč mini fejetonů. Od roku 1972 se plně věnoval jen spisovatelskému povolání. Přispíval do mnoha časopisů, především pro děti a mládež, drobnými prózami, fejetony, sloupky a také pohádkami. Je také autorem řady scénářů a televizních pohádek. K nejznámějším a nejoblíbenějším relacím Františka Nepila patřily jeho fejetony v Československém rozhlase "Dobré a ještě lepší jitro", které nezaměnitelně interpretoval.

Dílo

Nepil pokračoval v tradici, kterou založil Václav Čtvrtek. Oba vycházeli ze svých zkušeností, způsob Čtvrtkova vypravěčství dodal Nepilovi odvahu zkusit to také, ale po svém. Lidé ho měli rádi pro jeho optimismus a lidskost. Celý život rozdával radost a smích, a snad proto se děti i dospělí těšili na jeho díla.

Kde jsi chodil, Satane? (1966) - soubor povídek

Srpen s Bejbinkou (1966)

Jak se dělá chalupa (1968) - humorný román o rodině Pražáků, kteří se jednoho dne rozhodnou, že si pořídí chalupu. Měla to být staročeská roubenka s velkou zahradou, trochu na samotě, ale ne zase moc od lidí. Svoje představy měli všichni dost přesné, ale z finančních důvodů si mohli nakonec pořídit polorozpadlou chajdu s malou zahrádkou. František se rozhodl, že vysněnou chalupu teprve vytvoří. A tak nastaly vtipné okamžiky, kdy se pustil sám do malování, výroby vrátek atd. Celá rodina musí po čase uznat, že představovat si doma v Praze venkovskou chalupu jako z pohádky je mnohem lehčí, než ji do této podoby uvést.

Střevíce z lýčí (1982) - kniha nesoucí podtitul "Krávy moje, krávy, zlatý zvonec máte", vypráví laskavé příběhy o soužití zvířat a lidí. Jde o jednu z nejčtenějších Nepilových knih.

Dobré a ještě lepší jitro (1983) - knižní vydání Nepilových rozhlasových pořadů

Lipová alej (1985)

Kněžnin prsten (1990) - fejeton

Malý atlas mého srdce (1991) - cestopisný fejeton

Dobrou a ještě lepší neděli (1992)

Dobrá a ještě lepší jitra - vydáno posmrtně 1996

Pro děti:

Pohádky z Pekelce (1967)

Kola, strojky, nápady (1963) - první autorova knížka pro malé čtenáře vyšla v edici Knížky pro chytré děti. Byla určena malým zvídavcům. Kdo zkusil udělat, k čemu ho vybízela, nepochybně si ověřil svou zručnost a své schopnosti zacházet s různými nástroji.

Lišky, dobrou noc (1971) - příběh je situován do kouzelného Jalovcového údolí, kde malý Ctibůrek objevuje tajemství přírody a prožívá v přátelském kruhu rodiny první klukovská dobrodružství. Nejkrásnější chvíle prožívá ve společnosti dědy a jeho pohádek.

Makový mužíček (1976) - psáno původně jako série pohádek na pokračování pro rozhlasový pořad Dobrou noc, děti. Později byly vydány knižně. Příhody Makového mužíčka - pohádkový kluk - jsou příhody dítěte, které je v pevném sevření domova. Stařečci se o něj bojí. Pohádkové temno vytváří reálná kulisa chudoby, v níž staroušci žijí.

Já, Baryk (1977) - příběh je podáván jako "malý přírodopis pro malé pejsky a velké pejskomily". Baryk je lovecký pes "ovládající" pole i les, tedy prostředí, odkud autor čerpá důvěrné znalosti domova.

Polní žínka Evelína (1979) - třiadvacet pohádkových příběhů

Naschválníčci (1981)

Zobáček mi namalujte červeně (1983)

Pět báječných strýčků (1987)

Pohádková lampička (1992)

Štuclinka a Zachumlánek (1994)

Samostatnou skupinu tvoři několik desítek textů ke scénkám Spejbla a Hurvínka.

Drama:

Apokryfy z éteru (1989)

Noc a skála (1978)

Oldřiška (1994)