12.červen v literatuře - 12.6.1840 se narodil Jakub Arbes

 

Jakub Arbes, český spisovatel, novinář, divadelní kritik a kulturní historik, autor sociálních románů a tvůrce fantaskního žánru, zvaného "romaneto", přichází na svět 12. června roku 1840 na tehdejším pražském předměstí Smíchově v rodině ševcovského mistra.

V mládí Arbes studuje na reálce (nějaký čas ho vyučuje i J. Neruda, s níž bude Arbese později pojit přátelství), poté začíná Arbes studovat polytechniku, ale studia nedokončí a začíná se věnovat žurnalistické a literární činnosti - v roce 1867 nastupuje do redakce časopisu "Hlas", brzy poté se pak stává členem redakce "Národních listů" (v té době hlavního tiskového orgánu české protirakouské opozice), kde pak v letech 1868-73 působí jako odpovědný redaktor.

Za svoji činnost v "Národních listech" je Jakub Arbes rakouskými úřady několikrát vyšetřován, nakonec stráví v letech 1873-34 celkem třináct měsíců ve věznici v České Lípě.

Po propuštění Jakub Arbes spoluzakládá Spolek českých novinářů, v letech 1876-79 pak působí jako dramaturg Prozatímního divadla. Na konci roku 1877 pak Jakub Arbes dostává výpověď z Národních listů.

V letech 1880-81 pak Jakub Arbes společně s malířem M. Alšem (viz Aleš, Mikoláš) vydává satirický časopis "Šotek", jehož vydávání je ale pro opakované potíže s rakouskou cenzurou brzy zastaveno.

V následujících letech se Arbesovi již nepodaří získat stálé místo, živí se jako profesionální literát, jeho veškeré příjmy, jimiž živí rodinu, spočívají v občasných honorářích.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let 19. století se kolem Arbese soustředí avantgardní společnost mladých literátů - společnost nese jméno Mahábhárata a setkává se ponejvíce v pražské pivnici U Tomáše. Mezi členy této skupiny patří mimo jiné J. Karásek ze Lvovic či J. S. Machar.

Ke konci života pak Arbese trápí vážné existenční problémy, k niž se později přidává i postupná ztráta zraku.

Jakub Arbes umírá v tíživých sociálních podmínkách 8. dubna roku 1914 v Praze.

 

Arbesovo literární dílo je rozsáhlé - jako beletrista se přitom vydává dvěma hlavními směry: směr první vede k velkému, sociálně laděnému, společenskému románu: výsledkem jsou romány:

* "Moderní upíři" (1879),

*"Mesiáš" (1883),

*"Anděl míru" (časopisecky 1889)

* "Štrajchpudlíci" (1883) -  nedopsaný román 

 

Směr druhý pak vede k tzv. romanetu (název romaneto volí Arbes na radu svého přítele J. Nerudy), literárnímu útvaru, v němž Arbes čerpá z gotického románu a fantaskna romantických autorů (Jakub Arbes navazuje na E.T.A. Hoffmanna či na E.A. Poea {viz Poe, Edgar Allan}) - a právě v romanetu spočívá Arbesův hlavní přínos české (i světové) literatuře. Z Arbesových nejznámějších romanet je možné jmenovat romaneta:

*"Svatý Xaverius" (časopisecky 1873),

*"Newtonův mozek" (časopisecky 1877),

*"Ukřižovaná" (časopisecky 1876),

*"Sivooký démon" (časopisecky 1873) 

*"Akrobati" (časopisecky 1878).

 

Kromě beletristické tvorby se Jakub Arbes věnuje i tvorbě kulturně historické - z jeho pera vzejde mnoho zbeletrizovaných monografií o českých i evropských umělcích, monografií, v nichž se zaměřuje především na psychologii tvorby a tvůrce - lze jmenovat např. díla:

*"Nesmrtelní pijáci" (1906),

*"Z duševní dílny básníků" (1915)

*"Záhadné povahy" (1909).