12. duben v literatuře - 12. 4. 1823 se narodil Alexandr Nikolajevič Ostrovskij

ALEXANDR NIKOLAJEVIČ OSTROVSKIJ

* 12. 4. 1823 Moskva

+ 14. 6. 1886 Ščelykov

dramatik

Narodil se do rodiny moskevského obchodního právníka, a tak mu byl svět obchodování blízký už od malička. Po ukončení moskevského gymnázia studoval právo. Po ukončení studia v roce 1843 vstoupil do státní služby a pracoval u soudů až do roku 1851. Mnohé charaktery, ať už z jeho rodinného prostředí nebo ze svých pracovních zkušeností, mu posloužily jako předobraz postav z komedie Dohodneme se, neboť jsme svoji. Už jako sedmnáctiletý chlapec si oblíbil svět divadla a v roce 1847 začal psát své první dramatické pokusy, které i veřejně prezentoval. V témže roce se mu podařilo vydat jednu ze scén komedie Vždyť jsme svoji, která byla vydána ve své úplnosti o tři roky později, v roce 1850 pod názvem Bankrot. Díky této hře získal reputaci zručného dramatika. Sarkastický, ale pravdivý obraz o moskevských obchodních kruzích v nich vzbudil velkou nevoli a tato hra byla zakázána. Po zásazích cenzury byla znovu vydána v roce 1859 a v této znetvořené formě byla premiérována v roce 1861. Původní text hry se na jevišti objevil až v roce 1881. Právě tato divadelní hra přispěla k jeho odchodu ze státních služeb. Po odchodu se začal naplno věnovat psaní - mezi ruskými autory je výjimečný právě tím, že se věnoval výlučně jen dramatu a divadlu. V roce 1856 sa vydal na cestu po krajích v okolí Volhy. Taktéž se ucházel o funkci ministra námořnictví - jeho úlohou bylo provést průzkum a podat zprávu o říční navigaci na Volze a využitelnosti kraje pro námořnictvo. Taktéž měl za úkol vykonat etnologický průzkum mezi místním obyvatelstvem. Zapisoval zvyky, obyčeje a pracovní podmínky obyvatel. Tento výlet přímo ovlivnil jeho hry Les a Bouřka. Právě Bouřka je považována za jeho mistrovské dílo.

Dílo

Ve svých dílech se zaměřoval především na život moskevské společnosti. Během života napsal 48 divadelních her, z toho osm bylo veršovaných. Věnoval se různým tématům, ať už to byly ruské dějiny nebo pohádkové hry. Těžiště jeho práce však leží v manýristických dramatech kriticky zobrazujících moskevskou společnost.

Hra Chudoba cti netratí vznikla pod vlivem slavofilského hnutí – autor v ní kontrastuje ruskou tradici, ve které jsou poklady milost a láska, s povrchností a pozlátkem západní civilizace. Následovaly hry Bez věna a Nesedej si do cizích saní. Právě tato divadelní hra byla první, která byla v roce 1854 uvedena v divadle.

Tvořil v období realismu.

Vždyť jsme svoji (původně pod názvem Bankrot, 1850)

Chudoba cti netratí (1854)

Výnosné místo (1856)

Bouřka (1860)

Les (1871)

Vlci a ovce (1875)