JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK
* 19. 5. 1783 Chrudim
+ 12. 2.1844 Praha
dramatik, herec a režisér

Vystudoval gymnázium v Litomyšli, filozofii a teologii v Praze. Místo do služeb církve přešel však po skončení studií do Stavovského divadla, nejprve jako nápověda, potom jako pokladník a nakonec jako sekretář a hlavní účetní. Od počátku spolupracoval s českým souborem divadla jako překladatel a ochotnický herec. Po roce 1809, kdy česká představení zanikla, věnoval mnoho úsilí obnovení českého divadla, což se mu také podařilo počátkem roku 1812. Tehdy stanul v čele ochotnického spolku "milovníků českého divadla", který dostal povolení hrát česky na Stavovské divadle k dobročinným účelům v "noremní" dny (to je ve dny velkých státních a církevních svátků, kdy se nesmělo provozovat výdělečné divadlo). Roku 1820 byla tato představení opět zakázána a česky se hrálo jen ojediněle. Přesto se Štěpánkovi podařilo roku 1823 uvést za podpory zpěváků Stavovského divadla, kteří byli českého původu, dokonce i první česká operním představení, a to s mimořádným úspěchem. Roku 1824 využil Štěpánek obratně krize ve vedení pražského divadla a uvolil se na deset let řídit společně s hercem Polavským a zpěvákem Kainzem stavovské divadlo za podmínky, že budou povolena česká představení v neděli a ve svátek odpoledne. Tak jeho zásluhou začala nová etapa ve vývoji českého divadla, které stál Štěpánek v čele až do roku 1842. Většinou uváděl jen své vlastní hry, překlady a úpravy. Jeho repertoár se přitom skládal z rytířských a hrůzostrašných činoher, Kotzebuových veseloher a vídeňských lidových frašek. Takovýto repertoár nejspíše odpovídal zájmu prostého českého publika, a tím i divadelní pokladně, na níž byla existence českého divadla závislá. Po nástupu nové generace vlastenecké inteligence ve 30. letech (generace Tyla a Máchy) se Štěpánkův divadelní program stával již objektivní brzdou dalšího rozvoje českého divadelnictví. Na literaturu měl tehdy Štěpánek ještě vliv jako redaktor časopisu Česká včela. Zemřel v Praze.
Dílo
Byl vůdčí postavou českého divadla v první třetině 19. století.
Břetislav První, český Achilles, aneb Vítězství u Domažlic (1812)
Obležení Prahy od Švejdů (1812)
Berounské koláče (1818)
Čech a Němec (1816)
Pivovár v Sojkově (1823)