19. leden v literatuře - 19. 1. 1877 se narodil Fráňa Šrámek

FRÁŇA ŠRÁMEK

* 19. 1. 1877 Sobotka

+ 1. 7. 1952 Praha

básník, spisovatel, dramatik, buřič

Za svých studentských let bydlel v domě U koulí čp. 31 nedaleko Putimské brány. V roce 1894 se odstěhoval do Roudnice nad Labem, kde dosáhl maturity.

Roku 1899 nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu, která mu však byla prodloužena o rok. Zde se již projevily jeho antimilitaristické postoje. V září 1914 vážně onemocněl. Po skončení vojenské služby začal studovat práva. Studia ukončil v roce 1903 a začal se věnovat literatuře.

Dostal se do Prahy, kde se připojil k časopisu Nový kult, jejíž vůdčí osobností byl S. K. Neumann. Redigoval časopis Práce. V roce 1905 byl dvakrát vězněn, za účast na demonstracích a pro antimilitaristickou báseň Píšou mi psaní.

Během první světové války narukoval na ruskou frontu. V září 1914 byl kvůli revmatismu v brněnské nemocnici, v červnu 1915 narukoval na frontu do Itálie a Rumunska.

Po krátké spolupráci s S. K. Neumannem se sblížil s okruhem lidí kolem Karla Čapka.

Za druhé světové války na protest proti fašismu nevycházel z domu, tento protest byl často zveličován, ale nejednalo se o něco významného, protože to nikde neohlásil a o jeho protestu vědělo velmi málo lidí. Po válce žil samotářsky v Praze s výjimkou pravidelných návštěv rodného kraje. Tvořil osamoceně mimo jakékoli literární skupiny.

Roku 1946 se stal národním umělcem.

Dílo

Života bído, přec tě mám rád (1905) - autorova prvotina, pocity marnosti, skepse, ale i anarchistického vzdoru

Modrý a rudý (1906) – antimilitarismus, vzpoura proti válce, symoblika barev v názvu (modrá barva rakouské uniformy, červená barvou anarchismu), obsahuje báseň Raport

Splav (1916) – milostná a přírodní lyrika s protiválečným podtextem, žena a příroda splývají do jednoho, impresionistická lyrika, senzitivní, plná představ, harmonická, milostná lyrika, nejobyčejnější a nejpřirozenější projevy života

Ještě zní (1933) - zde již životní rezignace, hořkost, loučení

Rány, růže (1945) - vlastenecké básně, reakce na druhou světovou válku a na osvobození republiky

Stříbrný vítr (1910) - román o mládí a dospívání, autobiografické prvky, impresionistické, líčení citové atmosféry, hlavní hrdina Jeník Ratkin se vzpírá tyranskému otci, nerozumí světu dospělých, získává první milostné zkušenosti, zamiluje se do Aničky Karasové – zklamání, Jeník přes veškeré konflikty mládí poznává smysl života, je připraven s ním čestně zápasit a dokázat svůj přerod v muže, druhé přepracované vydání doplněné autorovým doslovem 1921 – vyjádření citů mladé generace (zfilmován Václavem Krškou 1954), tento román je velmi ovlivněn impresionismem.

Tělo (1919) - román, silně působil na mladou generaci, u kritiky však vzbudil rozporné reakce

Léto (1915) - impresionistické divadelní drama. Mladý student se zamiluje do vdané paničky, která se jen předvádí - je to žena bez morálky a zábran. Studen zmoudří a zamiluje se do své vrstevnice Stázie. Autor se zaměřuje na prožitek osob.

Měsíc nad řekou (1922) – setkání bývalých spolužáků ze studií, zamyšlení nad ztracenými iluzemi mládí, střet starého a nového světa, konflikt mezi generacemi, projev českého impresionismu, zfilmováno Václavem Krškou v roce 1953