HONORÉ DE BALZAC
* 20. 5. 1799 Tours
+ 18. 8. 1850 Paříž
francouzský spisovatel
Představitel realismu a romantismu. Bývá považován za zakladatele kriticko-realistického románu.
Balzac pocházel ze selské rodiny. Byl nejstarším synem statkáře, jenž v průběhu Francouzské revoluce zbohatl jako vojenský zásobovač. Honoré byl poslán do klášterní školy, nakonec se mu podařilo v Paříži vystudovat práva. Krátce působil jako notář, ale pak se proti vůli rodiny stal spisovatelem. Nejprve psal černé dobrodružné romány (pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Horace de Saint-Aubin), které později zavrhl. Celý jeho život byl provázen snahou dostat se do vyšší (aristokratické) společnosti, z této snahy vyplývaly i jeho neustálé finanční potíže, které se snažil řešit svou hektickou literární tvorbou (psal i romány na pokračování). Několikrát se také pokusil o sebevraždu. Když na tom byl finančně dobře, nakoupil akcie, ale zkrachoval. Byl poté nucen psát velmi intenzivně, aby zaplatil své dluhy. Psal vlastně pro výdělek (což v jeho době nebylo obvyklé) a výhradně v noci. Do dějin literatury vstoupil i jako legendární „dělník pera“, známý svou mimořádnou pracovitostí; kromě psaní románů působil takřka po celý tvůrčí život i jako novinář a kritik. Ve svých dílech projevil smysl pro detail, měl znalost prostředí i postav, které popisuje. Snažil se popsat všechny typy šlechticů a jejich životní situace. Vždy stál na jejich straně. Ve všech jeho románech jde o vystihnutí převládajících morálních vlastností.
Je autorem rozsáhlého cyklu, který nazval Lidská komedie (
Dílo
Šuani (1829) - historický válečný román z období francouzské revoluce, který je mezníkem v jeho tvorbě; později jej zařadil do cyklu Lidská komedie
Šagrénová kůže (Le Peau de chagrin, 1831) - román s pohádkově fantastickými prvky. Řadí se do skupiny filozofické.
Třicetiletá (
Ludvík Lambert (Louis Lambert, 1832)
Farář Tourský (Le curé de Tours, 1832) - zařazen do skupiny románů-studií z provinčního života.
Plukovník Chabert (Le Colonel Chabert, 1832)
Venkovský lékař (Le Médecin de campagne, 1833)
Evženie Grandetová (Eugénie Grandet, 1833) - jeden z vrcholných autorových románů, tragický příběh ubohé dcery bohatého a neuvěřitelně lakotného obchodníka Grandeta je zároveň znamenitým obrazem francouzské měšťácké společnosti první poloviny 19. století.
Hledání absolutna (
Otec Goriot (Le père Goriot, 1834) - realistický román, jehož hlavní postavou je starý pan Goriot, zprvu bohatý, spokojený a šťastný člověk. Nastěhuje se do penzionu paní Vauguerové, kam ho chodí navštěvovat jeho dvě dcery. Ty ho však nenavštěvují z lásky, ale ze zištných důvodů, což on nechce vidět. Dcery ho nakonec oberou o všechen majetek a on umírá opuštěn v chudobě. Celým dílem se prolíná taktéž příběh Evžena Rastignaca - studenta, který se snaží začlenit do pařížské vyšší společnosti. Ctí otce Goriota a zároveň je zamilován do jeho dcery. Rastignac jako jediný setrvá u umírajícího Goritota, jeho vlastní dcery ho nechají opuštěného.
Usmířený Melmoth (Melmoth reconçilié, 1835) - v románu Balzac navazuje na anglický gotický román Poutník Melmoth od Charlese R.Maturina.
Lesk a bída kurtizán - (Splendeurs et miseres des courtisanes, 1838-1843). Román popisuje prostředí vznešené francouzské společnosti a pařížského podsvětí. Toto dílo vyznívá jako ostrá kritika francouzské buržoazie.
Temný příběh (Une ténébreuse affaire, 1841) - „politický“ román
Lilie v údolí (Les Lys dans la vellée, 1840)
Okresní múza (