21. duben v literatuře - 21. 4. 1838 se narodil František Ferdinand Šamberk

FRANTIŠEK FERDINAND ŠAMBERK

* 21. 4. 1838 Praha

+ 25. 12. 1904 Praha

autor veseloher a komik

Vlastním jménem Schamberger. Již v mládí se rozhodl pro hereckou dráhu. Začínal jako ochotník v soukromém Švestkově divadle. V polovině 50. let odešel na venkov ke kočovným divadlům. Nejprve působil ve společnosti Zöllnerově, kterou tehdy vedl J. K. Tyl, později hrál u různých německých společností, s nimiž se dostal až do Berlína a Královce. Do Prahy se vrátil roku 1859, stal se členem českého souboru ve Stavovském, potom v Prozatímním a konečně v Národním divadle, kde působil až do roku 1901, kdy odešel na odpočinek. Od milovnických a hrdinských rolí přešel na obor komický, v němž se propracoval mezi nejoblíbenější pražské herce. Jako herec i dramatik se nejúspěšněji uplatňoval v repertoáru letních arén, které byly tehdy pobočnými, lidovými scénami českého divadla.

Dílo

Šamberkovy hry se vyznačují především řemeslnou rutinou, která se opírá o zkušenosti dvou základních žánrů tehdejšího veseloherního divadla: jednak o propracovanou, více než stoletou tradici vídeňské frašky, jednak o zápletkovou techniku a situační komiku soudobých francouzských společenských komedií. Při charakteristice lidových postav a zvláště ve výstavbě jejich dialogů můžeme sledovat silný vliv J. K. Tyla, k němuž se Šamberk vždy hlásil jako ke svému učiteli. S Tylem má také společný sklon k sentimentalitě a moralizování.

Nejvýrazněji se to projevilo ve dvou vážných Šamberkových hrách o národních buditelích: Josef Kajetán Tyl (1882)

Karel Havlíček Borovský (1884)

S typem vídeňské lidové frašky spojuje autora hlavně jeho snaha o přímý, herecky cítěný kontakt s publikem pomocí motivů a narážek aktuálních dobově, popřípadě místně. Již dialog je proto stavěn tak, aby herci umožňoval takový kontakt ještě rozvíjet a neustále oživovat vtipnými improvizacemi.

Boucharon (1866)

Svatojanská pouť (premiéra 1868)

Sedmašedesátníci (premiéra 1870)

Podskalák (1882)

Divadelní vlak (1884)

Palackého třída (1884)

Éra Kubánkova (1886)

Z francouzské společenské komedie se naučil promyšlené kombinaci komických situací a dovednému rozvíjení zápletek pomocí překvapivých zvratů děje, jako je například ve hře Blázinec v prvním poschodí (premiéra 1867). Nejzdařilejším jeho dílem tohoto typu a patrně nejlepší jeho veselohrou vůbec je Jedenácté přikázání (premiéra 1881).