21. duben v literatuře - 21. 4. 1896 se narodil Henry de Montherlant

HENRY DE MONTHERLANT

* 21. 4. 1896 Francie

+ 21. 9. 1972 Francie

Narodil se ve starobylé šlechtické rodině. Za první světové války byl těžce raněn, v roce 1940 byl válečným zpravodajem. S oblibou rád cestoval a sportoval.

Ve 30. letech překvapil své okolí, když se vyjadřoval pochvalně o německé síle ve službách „nového pořádku“. Za tyto proněmecké postoje byl po osvobození ostře kritizován.

Stylem a snahou o psychologickou motivaci je jeho tvorba poplatná klasické estetice. Dospěl k osobité moudrosti skeptika, který přijímá svůj úděl, ale odmítá se angažovat, protože se svět nedá změnit. Svá dramata a romány rozlišuje podle inspirace na „křesťanské“ (např. Velmistr řádu nebo Ranní střídání) a „světské“ (Malá infantka kastilská nebo Dívky).

Dílo

La Reléve du matin (Ranní střídání, 1920) - v próze se obraz světa mládí opírá o ideál kamarádství a hrdinné vůle k činu.

Le Songe (Sen, 1922)

Les Olympiques (Ráj ve stínu mečů, 1924)

Les Bestiaires (Zápasníci s býky, 1926)

Aux Fontaines du désir –(U zřídel touhy, 1927) -esej

La Petite Infante de Castille – 1929 (Malá infantka kastilská), román

Les Jeunes Filles (Dívky, 1936 – 39) - románová tetralogie, cynický hrdina v ní odmítá lásku a pokušení. Autorův znevažující postoj k ženám v této souvislosti kritizovala S. de Beauvoir.

Service inutile (Marná služba, 1935) – esej, autor v ní zjišťuje, že duch člověka nabádá ke službě, ale rozum mu říká, že je zbytečná.

Un assassin est mon maitre (Vrah je mým učitelem, 1971) – esej, Montherlant v ní vyslovil soucit se slabými a politování nad nedostatkem milosrdenství mezi lidmi.

La Reine morte (Mrtvá královna, 1942) - patetické historické drama, které mělo na divadelní scéně velký úspěch

La Ville dont le prince est un enfant (Město, jehož knížetem je dítě, 1951) - Hra vyvolala velký rozruch, protože do ní autor transponoval vlastní homosexuální orientaci

Les Célibataires  (Staří mládenci, 1934)

Pitié pour les femmes (Slitování pro ženy, 1936)

Les Lépreuses (Malomocné, 1939)

L´Histoire d´amour de la Rose de Sable (Milostná historie písečné růže, 1954)

Le Chaos et la Nuit (Chaos a noc, 1963)

La Rose de sable (Písečná růže, 1968)

Les Garcons (Chlapci, 1968)

Fils de personne (Syn nikoho, 1943)

Le Maitre de Santiago (Velmistr řádu ze Santiaga, 1945)

Malatesta (1946)

Demain il fera jour (Zítra je také den, 1949)

Port – Royal (1954)

Notes sur mon théátre (Glosy k mým hrám, 1950)

Carnets (1930 – 44) 3 sv., autobiografické deníky.

La marée du soir (Večerní odliv, 1972)