FRANCOIS VOLTAIRE
* 21. 11. 1694 Paříž
+ 30. 5. 1778 Paříž
historik, filozof, dramatik, básník, prozaik a publicista
nakládat a tak postupně bohatl a stával se nezávislým. Ale v roce 1726 se dostal do potíží, měl totiž pověst nejvtipnějšího autora a nejzábavnějšího člověka své doby a úplně přestal postrádat skromnost. To mělo za následek spor mezi ním a šlechticem de Rohanem, ale ve slovní potyčce samozřejmě zvítězil Voltaire. To si ale šlechtic nenechal líbit a brzy potom ho dal zbít bandou darebáků a později ho znovu nechal uvrhnout do Bastily. Nakonec byl Voltaire propuštěn pod podmínkou, že opustí Francii. Odjel tedy asi na dva a půl roku do Anglie a pobyt tam pro něj znamenal velký obrat v životě. Naučil se mluvit a číst anglicky a tak poznal díla takových slavných Angličanů, jakými jsou třeba William Shakespeare, Francis Bacon, John Locke nebo Isaac Newton. Také se osobně seznámil s většinou současných předních anglických myslitelů. Roku 1734 musel opustit Paříž. Většinu příštích patnácti let žil v Cirey ve východní Francii, kde byl milencem nádherné a vzdělané madame du Chatelet, manželky jednoho markýze. V roce 1749 zemřela a rok po její smrti odjel Voltaire do Německa na osobní pozvání pruského krále Friedricha ll. Velikého. Nejdříve s vynikajícím a inteligentním Friedrichem vycházel dobře, ale nakonec se nepohodli a Voltaire po třech letech strávených na jeho dvoře v Postupimi roku 1753 Německo opustil. Usadil se na jednom statku u Ženevy, kde byl v bezpečí před francouzským i pruským králem, ale kvůli jeho liberálním názorům pro něj začalo být nebezpečné i Švýcarsko. A tak se v roce 1758 přestěhoval na nový statek ve Ferney u francouzsko-švýcarské hranice, odkud by mohl v případě potíží s úřady utéct dvěma směry. Nakonec tam zůstal celých dvacet let, psal díla a bavil hosty. Do Paříže se vrátil až roku 1778 ve svých třiaosmdesáti letech a šel na premiéru své nové hry Irena. Publikum ho oslavovalo jako "velikého děda" francouzského osvícenství, navštívily ho stovky obdivovatelů a mezi nimi byl i Benjamin Franklin. Ale Voltairův život již byl u konce, zemřel v Paříži a jeho ostatky jsou pochovány v pařížském Panthéonu.
Dílo
Hned jeho první epigramy na Filipa Orleánského mu vynesly téměř roční vězení v Bastile.
Francois Voltaire byl osvícenský historik, filozof, dramatik, básník, prozaik a publicista, jeho spisy tvoří přes 30 000 stran a obsahují epické básně, lyrickou poezii, osobní korespondenci, pamflety, romány, povídky, hry a vážmé knihy o historii a filozofii. Byl také jízlivým kritikem absolutismu a církevního fanatismu.
Rozprava o snášenlivosti, Pojednání o mravech a duchu národů, Candide neboli Optimismus, Zaira, Mohamed, Mérope, Století Ludvíka XIV, Oidipus, Irena, esej O povaze a ducha národů.
Po návratu do Francie vydal roku 1734 knihu, která znamenala pravý začátek francouzského osvícenství. Bylo to jeho první velké filozofické dílo, které nazval Filozofické listy, často označované jako Listy o Angličanech. V této knize příznivě popsal britský politický systém a názory anglických myslitelů. Ale zveřejnění této knihy vyvolalo hněv francouzských úřadů a Voltaire musel znovu opustit Paříž.