22. říjen v literatuře - 22. 10. 1905 se narodil František Nechvátal

FRANTIŠEK NECHVÁTAL

* 22. 10. 1905 Velký Újezd u Olomouce

+ 10. 9. 1983 Tanvald

překladatel, básník

Po maturitě na učitelském ústavu v Olomouci (1924) studoval v Praze na Husově fakultě dva roky bohosloví a působil jako učitel náboženství v Praze, později v Prostějově (1929 - 35) a znovu v Praze (1935 - 45). Za pobytu v Prostějově se seznámil s B. Václavkem, který ovlivnil jeho ideový vývoj a s nímž za druhé světové války spolupracoval v odboji. Po revoluci 1945 pracoval na ministerstvu informací, v letech 1948 - 53 byl kulturním přidělencem ve Varšavě, v letech 1959 - 62 působil v téže funkci na velvyslanectví v Sofii (Bulharsko) a v letech 1963 - 64 byl pracovníkem Památníku národního písemnictví v Praze. Přispíval do časopisů

a novin: Lumír, Moderní revue, Kolo, Středisko, Čin, U Blok, Index, Kultura doby, Rozhledy, Rudé právo, Tvorba, Kritický měsíčník, Nový život, Literární noviny a Literární měsíčník. Sám redigoval Nový život v letech 1954 - 58.

Dílo

Na počátku své poetické tvorby se zaobíral otázkami věčnosti, nicoty a smrti. Zároveň však už odráží reálný stav soudobého světa a odhaluje kořeny společenských rozporů. Později na něj začal mít vliv poetismus. Hlásí se k revolučnímu programu proletariátu a snaží se vyslovit vidinu nové společnosti. Jeho poezie se později hlouběji přiklání k smyslovému životu a každodennímu lidskému údělu. Ve verších navazujících na moravské lidové písně se s vášnivým zaujetím vyznává z lásky k ohrožené rodné zemi a za okupace používá jinotajný, národní vědomí burcující smysl. V poválečných básních se zbavuje definitivně spiritualismu a náboženské symboliky. Oslavuje přírodu a erotickou lásku. Nové tóny do Nechvátalovy poezie vnáší smutek ze stárnutí a opuštěnosti. V 70. letech prožívá tvůrčí obrodu. Nepoddává se skepsi, píše optimistickou, širokodechou a umělecky disciplinovanou lyriku a shrnuje dosavadní životní zkušenost v obrazech smyslového okouzlení láskou k domovu, přírodě, ženě a mateřskému jazyku. Nechvátal je také autorem poezie pro děti. Námětově v ní čerpá z venkovského života. Jeho básnickou tvorbu doplňují překlady ze španělské poezie.

Básnické sbírky:

Vichřice (1932), Slunovrat (1933), Oheň a meč (1934), Vedro na paletě (1935), Železná mříž (1937), Magnetová hora (1937), Mateřské znamení (1939), Věneček rozmarýny (1943), Vzdechy trávy (1944), Nářky nad Josefem Horou (1945), Popel a dým (1946), Zajetí babylónské (1946), Černá studna (1946), Svatební lože (1946), Říjen (1947), Medová studánka (1946,pro děti), Žlutá růže (1948), Slova lásky (1953), Hojivá zřídla (1957), Zelená hudby léta (1958) Pod oblohou radovánek (1960, pro děti), Blažený pozemšťan (1960), Dary lásky (1967), Tichý oceán (1968), Rosa,rosa,rosička (1972, pro děti), V mámině náručí (1975, pro děti), Bílá holubice (1978), Mateřština (1978)

Výbory:

Věrnost (1954), Kniha mladosti (1956), Kniha úzkosti a naděje (1964), Líbání chleba (1975), Hlad lásky (1976), Modrá planeta (1977), Kniha milostná (1980), Zpěvy sváteční (1980), Básně (1980)

Překlady:

A. Machado - Země Alvargon - Zálesova (1937), M. Magdaleno - Výheň (1946), P. Neruda - Španělsko v srdci (1946), F. G. Lorca - Cikánské romance (1946), J. R. Jimenés - Stříbrák a já (1961)