23. červen v literatuře - 23. 6. 1891 se narodil Vladislav Vančura

VLADISLAV VANČURA

* 23. 6. 1891 Háj u Opavy

+ 1. 6. 1942

český prozaik, dramatik a filmový režisér

Po otci pocházel ze starého protestantského rodu písmáků. Dětství prožil v Davli, kde byl otec hospodářským správcem. V dospívání hledal obtížně životní orientaci. Roku 1915 dokončil gymnázium a vystudoval Lékařskou fakultu UK, kterou absolvoval roku 1921. Stal se lékařem. Při studiích medicíny se seznámil se svojí ženou, která napsala o soužití s ním knihu 26 krásných let. Lékařskou praxi provozoval na Zbraslavi. V jejich vile se scházeli herci, malíři a podobní umělci - organizovali tak kulturní život. Od roku 1929 se věnoval pouze literatuře. Byl prvním předsedou uměleckého spolku Devětsil, spolutvůrcem programu avantgardní literatury. Spolupracoval též s komunistickým hnutím, ale roku 1929 podepsal prohlášení proti novému gottwaldovskému vedení Manifest 7, což byl protest sedmi umělců proti novým názorům ve straně, a byl z KSČ vyloučen. Za okupace byl činný v odboji. V květnu 1942 za stanného práva byl zatčen a 1. června téhož roku popraven.

Dílo

Jeho díla jsou psána krásnou češtinou, tzv. Bibličtinou (16. století), která je charakteristická dlouhými souvětími, archaismy a také infinitivem končícím na "-ti". Vladislav Vančura byl tvůrcem jazykově experimentujících poetických próz z historie i současnosti, dramatik, filmový scénárista. Z celé jeho tvorby vyvěrá touha odstranit vše, co brání rozvoji svobodné lidské přirozenosti a aktivity. Autor zápasil s konvencemi dosavadní prózy. Nápadný je jeho jazyk čerpající z archaismů biblické češtiny, ale i z hovorové řeči. Čerpal i z tradice velkého evropského románu i současných podnětů expresionismu a dadaismu.