23. srpen v literatuře - 23. 8. 1851 se narodil Alois Jirásek

ALOIS JIRÁSEK

* 23. 8. 1851 Hronov

+ 12. 3. 1930 Praha

prozaik, dramatik

Narodil se ve východočeském Hronově u Náchoda. Pocházel ze starého selského rodu. Jeho otcem byl Josef Jirásek, původně rolník a poté pekař, matkou Vincencie Jirásková, rozená Proudová. Před Aloisem se jeho rodičům narodily děti Helena, Josef, Emílie a po Aloisovi Rudolf, Žofie, Božena, Adolf a Antonín.

Navštěvoval německé piaristické gymnázium v Broumově české gymnázium v Hradci Králové a na pražské univerzitě vystudoval historii. Díky pobytu v Praze měl možnost se seznámit se spisovateli, kteří psali pro časopis Lumír a také s M. Alšem.

Po úspěšném ukončení studií, jako středoškolský profesor vyučoval v Litomyšli. Zasloužil se o to, že se Litomyšl stala mimopražským kulturním centrem. Pobyt v tomto kraji ho inspiroval k jeho literární tvorbě. Roku 1888 přesídlil do Prahy, kde bydlel na dnešním Jiráskově náměstí. V Praze vyučoval na gymnáziu a v této době napsal většinu svých velkých románů.

Obnovil osobní styky s Mikolášem Alešem, s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány, a se spisovateli lumírovského kruhu (J. V. Sládkem, Jaroslavem Vrchlickým a Josefem Thomayerem), navázal přátelství se Zikmundem Wintrem a K. V. Raisem, trvalé kontakty měl také s mladší generací (J. S. Macharem, Jaroslavem Kvapilem a Zdeňkem Nejedlým). Od roku 1909 byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře. Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova, ale též podnikal studijní cesty do míst, kam umisťoval děj svých děl.

V květnu 1917 stál Jirásek spolu s J. Kvapilem v čele Manifestu českých spisovatelů. Manifest si kladl za cíl přimět české poslance k hájení národních zájmů. Po vzniku Československa zvolili Jiráska do Národního shromáždění. Byl také senátorem za pravicovou národní demokracii v letech 1920-25. V roce 1925 se začal veřejnosti stranit a o politické dění se nezajímal. V letech 1918, 1919, 1921 a 1930 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu.

Zemřel v Praze 12. 3. 1930, ale pohřben byl v rodném Hronově.

Dílo

Mezi proudy - třídílný román: Dvojí dvůr (1887)

                                                 Syn Ohnivcův (1888)

                                                 Do tří hlasů (1890)

                       - Jirásek zde zobrazil dobu husitskou, vládu Václava IV. a vznik českého reformního hnutí

Proti všem - třídílný román (Skonání věků, Kruciata, Boží zástup – vše 1894) trilogie je rovněž z doby husitské. Jirásek zde přibližuje husitskou revoluci, radikální tábory, chiliastické sekty, umírněné Pražany. Děj se skládá z osudů zemanské dcery Zdeny z Hvozdna a jejího milence fanatického kněze Bydlinského. Dílo končí dramatickým popsáním bitvy na Vítkově.

Bratrstvo - třídílný román, který volně navazuje na předchozí trilogie

                  Bitva u Lučence (1899)

                  Mária (1904)

                  Žebráci (1909)

                - děj se soustřeďuje na doznívání a rozklad husitství. Hlavními hrdiny jsou hejtman Talafús a jeho milenka vášnivá a zrádná Mária, kterou Jirásek představuje jako plnokrevnou, nebojácnou ženu.

Husitský král (1920) - román o životě Jiřího Poděbradského.

Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – dramatická trilogie o životě těchto osobností.

Skály (1886) - román z doby pobělohorské popisující utlačování společenské třídy feudálním řádem a katolickou církví.

Psohlavci (1883-1884) - tématem tohoto díla je rovněž protifeudální odboj. Hlavní postavou je Jan Sladký- Kozina, který je vůdcem Chodů v boji s Lamingerem.Kozina je bojovníkem za práva lidu.

Skaláci (1874) - poslední román zachycující dobu pobělohorskou, popisuje poslední vzpouru z roku 1775 na Náchodsku.

Temno (1912-1914) - román z doby protireformačního útlaku.Zachycuje špatnou morální a kulturní situaci národa. Celá země podlehla katolicismu, jen pár nekatolíků se brání jezuitskému tlaku.

F.L.Věk (1888-1906) - pětidílný román z dob národního obrození. Jde zde o období od sedmdesátých let 18. století do dvacátých let 19. století. Román popisuje životní osudy F.L.Věka. Vystupují v něm i další postavy , např. Václav Thám, Jan Theobald Held, Václav Matěj Kramerius aj. Nejvýznamnějšími postavami kromě Věka jsou kněz P.Matouš Vrba, nepřítel francouzské revoluce a vzdělaný dr. Srnka, vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu.

U nás - čtyřdílná kronika: Úhor (1899)

                                          Novina (1899)

                                          Osetek (1902)

                                          Zeměžluč (1903)

          - zabývá se národním obrozením v rodném kraji A. Jiráska. Díky knězi Pavlovickému tu obrozenecké hnutí jinou podobu, řeší sociální otázky a snaží se zlepšit úroveň života venkovského lidu.

Filosofská historie (1877) - povídka z prostředí litomyšlského kraje líčí osudy povahově rozdílných studentů a jejich lásek. Osudy nebojácných mladíků kontrastují s osudy věčně ustrašeného aktuára Roubínka.

Lucerna (1905) - symbolická hra, ve které se vzájemně prolíná pohádkový svět se světem panstva a poddaných.

Staré pověsti české (1894) - dílo věnované mládeži.

Z Čech až na konec světa (1890) - převyprávění cestopisu Václava Šaška z Bířkova.

Na dvoře vévodském (1876-1877) - psáno pro světozor