24.říjen v literatuře - 24.10.1925 zemřel Jindřich Šimon Baar

JINDŘICH ŠIMON BAAR

* 7.února 1869 v Klenčí pod Čerchovem

+24.října 1925 v Klenčí pod Čerchovem

Český spisovatel, autor próz z chodského prostředí, básník a sběratel pohádek.

Jindřich Šimon Baar přichází na svět 7. února roku 1869 v selské rodině v Klenčí pod Čerchovem.

Základní školu vychodí Baar v Klenčí pod Čerchovem, gymnázium pak navštěvuje v letech 1880-88 v Domažlicích. Po maturitě studuje Baar pražskou bohosloveckou fakultu a v roce 1892 je vysvěcen na kněze.

Po svém vysvěcení působí Jindřich Šimon Baar jako kaplan na mnoha místech v Čechách: na Přimdě, v Ořechu u Prahy, Úněticích atd. Krátce též působí jako administrátor ve Stochově u Lán. V roce 1899 se Jindřich Šimon Baar stává farářem v Klobukách u Slaného, kde pak působí až do roku 1909, kdy se vrací na místo faráře do Ořechu u Prahy.

Jindřich Šimon Baar ale není pouhým venkovským farářem, vždy se aktivně účastní veřejného života - v devadesátých letech 19. století se připojuje k hnutí Katolické moderny a pravidelně přispívá do časopisu Nový život.

Na počátku 20. století se pak Jindřich Šimon Baar účastní činnosti Zemské jednoty duchovenstva - tato organizace je ale kvůli svým snahám o vnitřní reformu církve v roce 1907 rozpuštěna.

Po vzniku samostatného Československa se pak Jindřich Šimon Baar snaží jako předseda obnovené Jednoty duchovenstva českého neúspěšně v církevních reformách pokračovat, v roce 1919 se pak nechává penzionovat.

Baar-literát vstupuje do světa literatury jako básník (ostatně, poezii pak píše celý život), nicméně, hlavní oblastí jeho tvorby je próza:

Ve své prvotině "Cestou křížovou" (1900) Jindřich Šimon Baar popíše trpkou zkušenost reformního kněze, končícího díky nepochopení svých farníků i nadřízených na okraji společnosti. V románu "Farská panička" (1906) a v prózách povídkového souboru "Farské historky" (1908) se pak Baar zabývá především nejistým postavením farských hospodyň.

Povídkou "Pro kravičku" (1905) se Baarův tvůrčí zájem přesouvá od popisu problematiky života duchovních k života venkovského lidu, v románu "Jan Cimbura" (1908) pak Jindřich Šimon Baar vytváří v titulní postavě idealizovaný typ jihočeského sedláka.

Citové a mravní hodnoty venkova zobrazí pak Jindřich Šimon Baar i ve svých dalších prózách - "Skřivánek a jiné povídky" (1912), "Hanče" (1917), "Hu nás"(1920), "Báby a dědkové" (posmrtně 1927) atd.

Baarova prozaická tvorba, čerpající svá témata z chodského venkova, vrcholí pak ve dvacátých letech 20. století románovou trilogií "Paní komisarka" (1923), "Osmačtyřicátníci" (1924) a "Lůsy" (1925) - dějová osa tohoto široce založeného obrazu každodenního života obyvatel chodského venkova před rokem 1848 je založena na boji prostých sedláků za stará práva a majetek, velký prostor přitom Jindřich Šimon Baar věnuje postavě "paní komisarky", tj. Boženě Němcové.

Baar je též autorem knihy o dějinách Klenčí a souborů pohádek - "Naše pohádky" (1921) a "Chodské povídky a pohádky" (1922).

Odkazy | Tvorba www stránek

Přihlášení

Doporučujeme:

24.říjen v literatuře - 24.10.1925 zemřel Jindřich Šimon Baar