24. září v literatuře - 24. 9. 1914 se narodil Jiří Kolář

JIŘÍ KOLÁŘ

* 24. 9. 1914 Protivín

+ 11. 8. 2002 Praha

výtvarník, básník

Narodil se jako syn pekaře. V roce 1932 se vyučil truhlářem. V letech 1929 – 42 procházel různými zaměstnáními. Od roku 1949 se začal věnovat jen výtvarnému umění a literatuře.Své básně uveřejňoval v různých časopisech od roku 1938 a téhož roku měl první výstavu výtvarných děl v pražském Mozartu a v Divadle E. F. Buriana.

Za války spolu s J. Chalupeckým založil Skupinu 42 v té době ovšem nikoli jako výtvarník, ale jako básník. Byl také členem Umělecké besedy.

Roku 1944 se poznává s Bělou, 1949 uzavírají sňatek.V roce 1945 byl redaktorem nakladatelství Družstvo Dílo, téhož roku (1945) vstoupil do KSČ, ale v srpnu z ní zase vystoupil.

V letech 1952 – 1953 byl vězněn za svoji kritiku komunismu ve sbírce Prométheova játra, jejíž rukopis byl nalezen při domovní prohlídce u literárního historika V. Černého.

V roce 1977 podepsal Chartu 77. Brzy poté, 1979 jemu a ženě nebylo umožněno vrátit se do Československa ze studijního pobytu ze západního Berlína, a tak od roku 1980 žili v Paříži.

V březnu 1981 tam založil Revui K, jako tříměsíčně vydávanou publikaci a asociaci věnující se šíření českého a slovenského umění diaspory. V témže roce se jeho žena vrátila se do Prahy vyřizovat majetkové záležitosti, a až 1985 jí úřady povolily odjet za manželem.

V roce 1984 dostal Kolář francouzské občanství. Jeho především výtvarné dílo je mezi uznávanějšími své doby zejména ve Francii. V roce 1990 byla Cena Jindřicha Chalupeckého z iniciativy Jiřího Koláře, Václava Havla a malíře Theodora Pištěka vyhlášena ke každoročnímu opakování soutěž mladých umělců-výtvarníků do 35 let.

V roce 1997 se s manželkou vrátili do Čech. Běla Kolářová, patří k originálnějším českým výtvarnicím. Jsou spoluzakladateli skupiny Křižovatka (1963).

Dílo

Křestný list (1941) - Jeho básnický debut. Svou autoritou pomohl k vydání František Halas, jehož Kolář poprosil o posouzení svých básní. V porovnání se zavedenou poezií se v této sbírce objevuje poetika obyčejných lidí. Kolář tak už zde činí formou literátní koláže, protože vedle sebe klade nesouvisející útržky běžných hovorů, čímž vytváží překvapivé básnické asociace.

Sedm kantát (1945) - v básních sbírky se Kolář vyrovnává s událostmi roku 1945.

Limb a jiné básně (1945)

Ódy a variace (1946)

Roky v dnech (1946 – 1947) - v roce 1949 byly již vydané knihy zničeny (nezachoval se ani jediný výtisk), další vydání v r. 1970 stihl stejný osud, poté byly vydány v samizdatu (několik desítek kusů), vydáno v r. 1992.

Mistr Sun o básnickém umění (1957) - paralela se staročínským pojednáním o vojenském umění.

Očitý svědek (1949) - jedná se o básnický deník; méně umělecké, více syrových fakt ze současnosti, často ve zkratkách

Prométheova játra (1950) - vydáno v samizdatu 1979, oficiálně až 1990. Jedná se o jeho nejvýraznější dílo, je zde kladen velký důraz na morálku a důrazně odmítl všechny formy totalitní vlády.

Básně ticha (1970) - vydáno 1994, jedná se o poezii psanou ve formě tzv. konkrétní poezie, která je ovlivněna tzv. vizuální poezií.

Vršovický Ezop (1966)

Nový Epiktet (1968) - básnický traktát o poezii

Návod k upotřebení (1969) - verbální a obrazová poezie.

Prométheova játra (1985)

Očitý svědek (1983)

Odpovědi (1984)

Jeden den prázdnin (1949)

Kocourkov (1959)

Nápady pana Apríla (1961)