KARL MAY
* 25. 2. 1842 Ernstthal
+ 30. 3. 1912 Radebeul
spisovatel

Narodil se jako páté dítě v chudé a početné tkalcovské rodině Heinricha Augusta a Christiny Wilheminy Mayových v německém Ernstthalu v Krušných horách. Rodiče museli věnovat všechen čas obstarávání obživy a děti vychovávala babička. Po narození trpěl zrakovou poruchou a křivicí. Teprve v pěti letech se lékařům podařilo mu zrak opět navrátit.
Když začal chodit do školy, projevil se jako velmi nadaný žák a pod přísným dohledem svého otce musel tvrdě studovat. Četl a přepisoval knihy, učil se latinsky, anglicky i francouzsky a také hře na klavír, housle a varhany. Ve čtrnácti letech ukončil školu a nastoupil do učitelského semináře ve Waldenburgu.
V roce 1861 seminář úspěšně vystudoval, nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau, ale zakrátko byl propuštěn, protože domácí, který byl alkoholik, viděl, jak políbil jeho o mnoho let mladší manželku při hodině klavíru. Přešel na školu v Altchemnitz, ale zde byl zanedlouho na falešné udání svého spolubydlícího odsouzen za údajnou krádež hodinek k šesti týdnům vězení a dostal zákaz vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil v Saské Kamenici 8. září 1862. Tyto nešťastné rány osudu zapříčinily jeho nervové zhroucení, které May podrobně popsal ve své biografii.
Když byl propuštěn z vězení, zůstal bez práce a bez prostředků. Nervově se zhroutil a v tomto duševním stavu se dopustil několika přestupků, pro které by dnes nebyl odsouzen. Byl odsouzen ke čtyřem letům nucených prací, a uvězněn ve Cvikově. Odtud ho pro dobré chování propustili 2. listopadu 1868. Vrátil se do Ernstthalu, kde se dozvěděl o smrti své babičky. Znovu se duševně zhroutil a stav mysli, dnes rozpoznán jako Dissociative Identity Disorder, znovu propukl, tehdy zcela neznám lékařské vědě.
Na konci roku 1876 pro neshody s Münchmeyerem odchází, na nějakou dobu zůstává nezávislým a píše povídky z Podkrušnohoří. V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden. V tomto časopise vycházel na pokračování jeho druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand.
V roce 1880 se poprvé oženil s Emmou Linou Pollmerovou, ale manželství se po třinácti letech fakticky rozpadlo. V roce 1903 se rozvedl a krátce na to si vzal Kláru Plöhnovou.
30. března 1912 v důsledku vysílení a prodělaného zápalu plic však zemřel na srdeční mrtvici.
Dílo
Ardistan a Džinistan (1907-1909) - také pod názvem Růže ze Šírázu, V bažinách Ardistanu a Na hoře Alláhově společně s románem V Říši stříbrného lva
Cesta za štěstím (1886-1888) - poslední kolportážní román
Černý mustang (1896-1897)
Duch Llana Estacada (1888) - také pod názvem Duch prérie a Mezi supy společně s románem Syn lovce medvědů
Na troskách ráje (1920)
Karavana smrti (1920)
Vyznavači ďábla (1921)
Pouští (1936)
Karavana otroků (1958)
Babylonský lev (1959)
Poklad na Stříbrném jezeře (1962)
Vinnetou (1963) - první část
Old Shatterhand (1964)
Vinnetou – Rudý gentleman (1964) - druhá část
Mezi supy (1964)
Vinnetou – Poslední výstřel (1965) - třetí část
Old Surehand (1965) - první část
V Říši stříbrného lva (1965)
Vinnetou a míšenka Apanači (1966)
Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti (1968)