25. únor v literatuře - 25. 2. 1877 se narodil Karel Toman

KAREL TOMAN

* 25. 2. 1877 Kokovice u Slaného

+ 12. 6. 1946 Praha

básník, novinář, překladatel

Narodil se v rolnické rodině v Kokovicích u Slaného. Na studia přišel do Slaného, ale už od tercie ho rodiče dali do příbramského arcibiskupského konviktu. Tvrdá internátní disciplína posílila vzpomínku na svobodný a družný život vesnického dítěte. Ve školních lavicích se spřátelil s Hanušem Jelínkem; ten tehdy redigoval studentský časopis Zoru a v něm uveřejnil první Tomanovy veršované pokusy. Jako septimán publikuje poprvé Toman – spolu se svým přítelem – verše v Roháčkově Nivě. Na podzim 1896 přichází mladý básník do Prahy na práva. Studia však nedokončil, pracoval na několika úřednických postech. Žil ve Vídni, hodně cestoval navštívil Německo, Anglii, Francii a Nizozemsko. Ve Francii na jihu pobýval také v zimě v letech 1924 - 25. Poté se stal redaktorem, nejprve Českého deníku a pak v Národních listech. 

Po 1. světové válce byl zaměstnán v knihovně Národního shromáždění - tehdejšího parlamentu. Brzy však odešel do předčasné penze, přestože nebyl nijak finančně zajištěn. 

Dílo

Pohádky krve (1898) - prvotina, básnická sbírka, kdy je autor ještě přesvědčen, že básnická lyrika má vyjadřovat skutečné prožitky.

Torzo života (1902) - básně z této sbírky přinášejí nové pojetí, vidění i tvar. Ve vášnivých erotických verších je láska střetáváním dvou rovnocenných partnerů i výsměchem vypočítavé a pokrytecké "morálce".

Melanchonická pouť (1906) - sbírka pokračuje v neklidném tónu. Hladové toulky po Evropě prohlubují pocit vyděděnosti, do intimní lyriky se vkrádá smutek.

Sluneční hodiny (1913) - sbírka vychází po delší odmlce. pohled na dobové rozpory se nemění, ale intimní poezie se v souladu s osobním životem zvroucňuje. K výrazným básním patří Tuláci, v nichž autor zdůrazňuje touhu po volnosti a spravedlnosti.

Verše rodinné a jiné (1918) - útlá sbírka vznikající za války a v níž nabývají jeho rodinné prožitky obecné platnosti a předchozí revolta je přehodnocována ve jménu národních cílů.

Měsíce (1918) - zpěv domova a mýtus češství v duchu tradice Jana Nerudy, Mikoláše Alše a Bedřicha Smetany.

Hlas ticha (1923) - poprvé společně s novým vydáním Měsíce

Stoletý kalendář (1926) - optikou chudých, na jejichž postavení se po válce nic nezměnilo, vnímá autor současné problémy světa. Vedle autoportrétu se tu opět objevují tulácké motivy inspirované pobytem ve Francii.

Básně (1945) - souborné vydání díla

Rostlo stranou (1930) rozšíř. 1947 - příležitostné verše

Verše rodinné a jiné (1918) - útlá sbírka vznikající za války, v níž jeho rodinné prožitky nabývají obecné mytizující platnosti.