26. únor v literatuře - 26. 2. 1864 se narodil Antonín Sova

ANTONÍN SOVA

* 26. 2. 1864 Pacov

+ 16. 8. 1928 Pacov

básník, prozaik

Jeho otec byl venkovským učitelem a regenschorim. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce. Její smrt roku 1879 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech.

Vystudoval gymnázium v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov.

Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a J. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba, která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný pohyb.

Zemřel 16. srpna 1928 v Pacově.

Vedle Karla Hlaváčka byl zakladatelem české moderní lyrické prózy a básně v próze.

Jeho dílo bylo ovlivněno realismem, symbolismem a impresionismem. V pozdější době se soustředil na přírodní a subjektivní lyriku. Jeho přírodní lyrika je spojena s jihočeským krajem, jeho milostná poezie je psána písňovou formou.

Svými díly útočil proti společnosti a dával najevo protispolečenské postoje celé mladé generace. Zároveň se objevuje vlastenectví a hledání morálních a společenských hodnot.

Dílo

Květiny intimních nálad (1891)

Z mého kraje (1892)

Soucit i vzdor (1894)

Zlomená duše (1896) - skeptická lyricko-epická skladba, námětem se stalo autorovo zklamání z toho, jak se jeho čisté představy a sny liší od skutečnosti.

Vybouřené smutky (1897) - sbírka básní, obsahující vzdor a protest proti prázdnému měšťanství a sociální nespravedlnosti.

Údolí nového království (1900)

Dobrodružství odvahy (1906)

Ještě jednou se vrátíme (1900) - sbírka intimní poezie, vrcholné Sovovo dílo. Jsou zde básně o vášnivé lásce a hořkosti života.

Lyriky lásky a života (1907) - sbírka básní, která opět obsahuje téma lásky a citového vystřízlivění.

Drsná láska (1927) - sbírka básní, která opět obsahuje téma lásky a citového vystřízlivění.

Povídky a menší črty (1903) - povídkový cyklus

O milování, lásce a zradě (1909) - povídkový cyklus