BOŽENA ROTTEROVÁ
* 26. 2. 1921 Zbraslav nad Vltavou
+ 12. 11. 1980 Praha
prozaička, pedagožka
Dívčím jménem Božena Svobodová; podepsala jím rovněž svůj debut. Vyrůstala v rodině holiče. Trpěla vážnou vrozenou chorobou. Po ukončení měšťanské školy v rodišti (1936) pracovala jako pomocná dělnice a pomocná úřednice, 1939 – 41 se pohybovala jako spojka mezi skupinami domácího a zahraničního odboje, 1940 též složila v Jugoslávii maturitu, která jí však nebyla uznána. Roku 1941 byla zatčena pro odbojovou činnost a do roku 1945 vězněna v Praze, Norimberku a v koncentračním táboře Ravensbrück (zde spoluvězenkyně Mileny Jesenské). Večerní studium na Městském dívčím reálném gymnáziu v Praze 3 uzavřela maturitou roku 1946. V letech 1945 – 49 působila jako redaktorka a úřednice tiskového odboru Svazu národní revoluce a současně studovala psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (absolvovala 1949, titul PhDr. získala v témže roce. V letech 1950 – 53 vyučovala na Vyšší hospodářské škole, poté se stala ředitelkou jedenáctileté (respektive dvanáctileté) střední školy v Praze-Košířích a začala dálkově studovat pedagogiku na Vysoké škole pedagogické (1954 – 57), kde vzhledem ke své předchozí praxi současně působila jako konzultantka. V letech 1959 – 80 byla zaměstnána na katedře pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (titul CSc. získala roku 1963, titul docentky roku 1968). V 60. letech rovněž připravila pro Československý rozhlas řadu populárních relací o výchově a školské problematice. Od roku 1977 byla členkou předsednictva a členkou výboru Svazu českých spisovatelů. Odborné i prozaické příspěvky pravidelně publikovala od 50. let v periodikách Učitelské noviny, Tvorba, Pedagogika, Socialistická škola, Vysoká škola, Nová mysl, My 64, Host do domu, Vychovávateľ, Materská škola, Rodina a škola (všechny tři Bratislava), Vlasta, Literární měsíčník, Československá psychologie aj. Její první manžel Robert Rotter byl vědeckým pracovníkem v oboru výzkumu rud, po ovdovění se provdala za psychologa Jana Čápa, profesora Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Dílo
Próza:
Z upité číše (P 1941) - lyrická milostná próza s tragickým vyústěním
Rozchody a setkání (PP 1956) - soubor povídek, čerpajících převážně z jejích válečných prožitků a vyjadřujících nutnost zachovat si i v extrémních podmínkách lidskou důstojnost a respekt k základním mravním hodnotám
Tajemství pro Barbaru (PP 1960)
Odkud vítr vane? (populárně nauč., s úvodní pedagog. statí, 1963)
Plán na happy-end (P 1972) - citová prázdnota kapitalistického světa
Překročit vlastní stín (PP 1974)
Kolikrát znovu začínat (R 1976) - rozsáhlý společenský román
Samota má stovky dveří (P 1978)
Trochu slunce do dlaní (PP 1980)
Za sluncem třeba pěšky (R 1980) – budovatelský román
Odborné práce z oboru teorie výchovy:
Citová výchova dospívající mládeže (1958)
Kázeň a problematika jejího utváření (1973)
K otázkám kolektivu a výchovy ke kolektivismu (skripta, 1975)
Výchova aktivity mládeže ve volném čase. Pedagogické a psychologické otázky volného času žáků ZDŠ, výběrových škol a učňů (1976, s J. Čápem)
Kapitoly z teorie výchovy (skripta, 1982, s R. Sedlářem)
aj.
Příspěvky ve sbornících:
Rozlet 1955 (1955)
Vteřiny strachu (1968)
Mladá cesta (1975)
Nástup. Třicet let české prózy (1975)
aj.
