26. září v literatuře - 26. 9. 1888 se narodil Thomas Stearns Eliot

THOMAS STEARNS ELIOT

* 26. 9. 1888 St. Louis (USA)

+ 4. 1. 1965 Londýn

básník, esejista, dramatik

Narodil se roku 1888 v americkém městě St. Louis ve státě Missouri ve starobylé novoanglické rodině.

Nejprve navštěvoval Smithovovu akademii ve svém rodném městě a později Miltonovu akademii v Massachusetts. V roce 1906 začal studovat na Harvardově univerzitě, kde roku 1909 promoval jako bakalář svobodných umění. Zde se seznámil s filozofickým dílem Irvina Babbita a George Santayany, s italskou renesancí, především s Dantem a s indickou mystickou filozofií. V těchto studiích pokračoval na francouzské Sorbonně, na německých univerzitách a na Merton College v Oxfordu, kde se zajímal především o řeckou filozofii.

Roku 1916 se definitivně usadil v Anglii. Krátce zde učil na střední škole, roku 1917 se stal redaktorem časopisu The Egoist a současně pracoval v zahraničním oddělelní Lloydovy banky (do roku 1925). Roku 1922 založil čtvrtletník The Criterion, v jehož prvním čísle otiskl svou slavnou báseň Pustá země (česky též jako Pustina nebo ne příliš vhodně jako Zpustlá země).

Roku 1927 se stal ředitelem nakladatelství Faber and Faber, v němž postupně uveřejňoval díla moderních britských básníků. Téhož roku získal britské státní občanství a vstoupil do anglikánské církve.

Jeho raná básnická tvorba se zrodila ze složitého střetávání tradicionalismu a evropské a angloamerické avantgardy, především symbolismu a imagismu. Programově navazoval na anglické básníky 17. století (např. na Johna Donna) a s jazykem pracoval způsobem, který jakoby navazoval na francouzské básníky konce 19. století, zejména na Julese Laforguea.

Je rovněž autorem několika básnických dramat, která jsou určena širšímu a mnohdy neliterárnímu publiku, a proto se vyznačují větší sdělností. O organickém spojení jeho básnické tvorby s kritickou činností svědčí to, že vydal za svého života na pět set esejů, týkajících se nejrůznějších stránek uměleckého i politického života.

Jeho básnická tvorba 20. a 30. let 20. století reflektuje duchovní krizi moderní západní civilizace. Pojetím reality a duchovního života je Eliot řazen jednak k modernistům, ale i ke ztracené generaci.

Roku 1948 byla Eliotovi udělena Nobelova cena za literaturu „za jeho pozoruhodný, průkopnický příspěvek obohacující současnou poezii“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Dílo

Píseň lásky J. Alfreda Prufrocha (1911) - první významná báseň ještě pod vlivem Julesa Laforgua.

Hroch (1917) - báseň byla autorovým prvním pokusem s rýmovaným čtyřverším

Pustá země - Pustina (1922) - toto dílo lišící se svou stavbou a zpracováním od tehdejší básnické produkce se stává základním kamenem anglického básnického modernismu. Jednotícím prvkem Eliotovy básně je její mytický rozměr, především neustálé odkazování k iniciačním rituálům a k příběhům svatého grálu. Báseň sestává z pěti částí. První tři tvoří světský prostor básně daný především obrazem moderního velkoměsta.

Dutí lidé (1925) - báseň, sybolický motiv prázdnoty

Popeleční středa (1930) první autorova křesťanská báseň. její poetika vychází z Danta, katolické liturgie a z kázání L. Andrewese.

Čtyři kvartety (1944) - básnická meditace o bytí v čase. Jde o básnický cyklus, v němž se ve čtyřech básních, z nichž každá symbolizuje jeden ze čtyř hlavních živlů - oheň, vodu, vzduch a zemi, Eliot vyznává ze svého vztahu k místům, která jsou mu blízká.

I. kvartet Burnt Norton - je báseň o vzduchu, který unáší šepot a stává se tak prostředkem řeči a komunikace. Název je odvozen od místního jména - jméno panského domu v gloucesterském hrabství v Anglii.

II. kvartet East Coker - báseň o zemi a prachu - biblické "prach jsi a v prach se obrátíš", jde o meditaci o smrti a rozkladu těla. Název označuje vesnici v Somersetu, odkud se rodina v 17. století vydala do Nového světa.

III. kvartet The Dry Salvages - báseň o vodě jako zdroji života. Autor odvozuje název od skupiny skalisek u amerického východního pobřeží

IV. kvartet Little Gidding - je básní o ohni, který stravuje, ale také očišťuje. Název vznikl podle jména anglické vesnice, v níž anglikánský kněz založil v 17. století náboženskou komunitu.

Básně 1909 – 1925 - sbírka básní

Tradice a individuální talent (1919) - jeden z nejvlivnějších Eliotových esejů byl poprvé otištěn v časopise The Egoist a v roce 1920 vydán v knize Posvátný háj.

Posvátný háj (1920)

Funkce poezie a funkce kritiky (1933)

O básnictví a básnících (1957)

Poznámky k definici kultury (1948)

Jak kritizovat kritika (1965)

Vražda v katedrále (1935) - Eliot napsal hru na počest mučednické smrti svatého Tomáše Becketa z Canterbury v roce 1170. Je psáno nepravidelně rýmovaným, místy jen volně rytmizovaným jazykem.

Rodinné shromáždění (1939)

Koktejlový večírek (1950)

Prokurista (1953)

Zasloužilý státník (1958)