JAROSLAV ŽÁK
* 28. 11. 1906 Praha
+ 29. 8. 1960 Praha
prozaik
Jaroslav Žák se narodil do rodiny poštovního úředníka. Po maturitě v roce 1925 na klasickém gymnáziu v Praze studoval v letech 1925-1929 na Filozofické fakultě UK latinu a francouzštinu. Poté vyučoval na středních školách. Po válce působil jako spisovatel a scénárista Čs. státního filmu. Po únoru 1948 byl jako nežádoucí autor (politické satiry ve Svobodném městě, divadelní satira Čistka - 1947) umlčen.
Dílo
Žák je autorem humorně laděných příběhů z prostředí trampského, školního a sportovního. Literární dráhu zahájil ve spolupráci s malířem Vlastimilem Radou třemi parodiemi, ve kterých s laskavým humorem ironizuje bezduché napodobování života trampů podle brakové četby (Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Dittrich - 1930, Dobrodružství šesti trampů aneb Nové pověsti české - 1933) a gangsterskou a kriminální četbou (Z tajností žižkovského podsvětí - 1933). V pozdějším souborném vydání byly parodie nazvány Bohatýrská trilogie (1959). Ze studentského humoru čerpají prózy Študáci a kantoři (1937) a Cesta do hlubin študákovy duše (1938), založené na myšlence věčného boje studentů s profesory odtrženými os života. Obě prózy se staly podkladem pro filmové zpracování, první i pro zpracování divadelní. V době války tvořil tematicky uspořádané sbírky povídek (Vydržte až do finiše - 1939 aj.), některá politicko-satirická díla vyšla až po roce 1989 (Ve stínu Kaktusu - 1990, Konec starých časů - 1991, Na úsvitě nové doby - 1993).