3. březen v literatuře - 3. 3. 1888 se narodil František Langer

FRANTIŠEK LANGER

* 3. 3. 1888 Praha

+ 2. 8. 1965 Praha

prozaik, dramatik, vojenský lékař

Narodil se v židovské, nábožensky vlažné, ale vlastenecky česky smýšlející obchodnické rodině. Její předek přišel do Čech v polovině 17. století jako "hofjude", kterého si přivedl do svých železáren ve Starém Ransku kardinál Dietrichstein. Až Františkův otec se usadil v Praze. Rodina si udržovala způsob židovského života, ale zároveň se snažila přizpůsobit českému okolí. Děti navštěvovaly české školy a když Františkův bratr Jiří nalezl již jako student smysl života v ortodoxním chasidském židovství, rodiče se s tím těžko smiřovali.

Zcela splynul s demokraticky a humanisticky smýšlející českou inteligencí, v níž nalezl mnoho přátel. Vystudoval gymnázium a Lékařskou fakultu UK. V roce 1914 úspěšně dokončil studium medicíny. Ihned poté byl odveden jako voják na haličskou frontu, kde padl do zajetí. V roce 1916 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se stal šéflékařem 1. pluku československých legií v Rusku. Po návratu z první světové války (1920) pracoval jako vojenský lékař, přičemž pravidelně přispíval do Lidových novin.

V letech 1935 - 38 řídil dramaturgii Vinohradského divadla. V roce 1939 emigroval, přes Polsko do Francie, kde byl šéfem zdravotnictví československé armády, po porážce Francie tuto funkci vykonával v Anglii. V roce 1945 se vrátil do Československa.

Po únoru 1948 přestal být aktivní, jeho knihy nebyly zakázány, ale vycházely výjimečně.

Dílo

Zlatá Venuše (1910) - povídky v duchu novoklasicismu

Svatý Václav (1912)

Za cizí město (1919)

Miliony (1914) - divadelní hra, která vyšla knižně v roce 1920, zobrazuje motiv židovského zvýšeného smyslu pro rodinu

Pět povídek z vojny (1920) - v první povídce Smrt v píscích píše autor, že není rozdíl, jestli umírá a trpí žid, Rus, klaun nebo voják. Všichni se brání smrti velmi úporně, myslí na své ženy, děti a obchody. Scéna jeho umírání je v povídce nejdrastičtější.

Železný vlk (1920)

Snílci a vrahové (1921) - v povídkové sbírce se objevila Palestina z doby křižáckých výprav, ne však jako cíl Výpravy třiceti rytířů, ale jen jako zastávka na jejich cestě za svatým Grálem.

Velbloud uchem jehly (1923)

Noc (1925) - drama z autorových novoklasických začátků

Periferie (1925)

Předměstské povídky (1926) - zde se mihne postava hodného, zřejmě židovského kupce Davida, ale židovství u něho není zmíněno

Obrácení Ferdyše Pištory (1929)

Grand hotel Nevada (1927)

Kratší a delší (1927) - fejetony, orientace na to, co lidi druží

Zázrak v rodině (1929) - humoristický román

Mrtví chodí mezi námi (1930)

Andělé mezi námi (1931) - legenda o třech dětstvích a epilogu nemířila na problémy židovské, ale české, protože právě český národ zbavený vídeňské nadvlády si podle autora nedovedl dost vážit své svobody

Pražské legendy (1956) - byla napsána v době, kdy se židovské tradice v Čechách příliš nepřipomínaly. V legendě o vodníku "u Františka" se zmiňuje o rozboření pražského Židovského Města z vůle magistrátu.

Byli a bylo (1963) - memoárová kniha, do níž autor zařadil vzpomínky na bratra Jiřího (Můj bratr Jiří), Vzpomínání na Haška, vzpomínky na bratry Čapky i na generační začátky a další druhy. Ve vzpomínkách na bratra vylíčil i meziválečné vzhlížení části českého židovstva k Palestině i svízelný útěk do ní po Dunaji na začátku 2. světové války.

Filatelistické povídky (1965) - příběh o chudém židovi, jeho cestě do Ameriky a po zjištění podvodu jeho návratu zpět. Jde o podobenství osudu nemalé části židovstva sice vynalézavého, ne však zámožného, kterému svět závidí omylem.

Malířské povídky (1966)

Pes druhé roty

Bratrstvo Bílého klíče

Děti a dýka (1942)