3. červenec v literatuře - 3. 7. 1883 se narodil Franz Kafka

FRANZ KAFKA

* 3. 7. 1883  Praha

+ 3. 6. 1924  Jierling

spisovatel

Narodil se a žil v Praze, v rodině židovského velkoobchodníka s galantérií Hermanna Kafky a Julie Kafkové. Měl dva bratry Georga a Heinricha, ale oba zemřeli v dětském věku, a tři sestry, Elli, Valli a Ottlu, všechny byly později oběťmi nacistického teroru a zemřely v koncentračních táborech. Se svým otcem nevycházel dobře. Kafkova mateřština byla němčina, ale hovořil také česky a částečně francouzsky.

Nejprve navštěvoval chlapeckou školu, poté gymnázium na Malá straně. V letech 1901 až 1906 studoval práva na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity a navštěvoval ještě přednášky germanistiky a dějin umění. V roce 1902 se setkal s Maxem Brodem, rovněž studentem Karlo-Ferdinandovy univerzity a jejich přátelství trvalo až do Kafkovy smrti v roce 1924. V roce 1906 promoval a stal se doktorem práv. Krátce byl zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali. V letech 1907 až 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně, nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. V tomto zaměstnání byl velmi nešťastný a své zaměstnavatele neměl velmi rád, přesto dosáhl jistého kariérního úspěchu.

V roce 1908 publikoval své první texty; v mnichovském časopise Hyperion a v Brodově almanachu Arkadia. Později některé své povídky veřejně četl.

Jeho poměr k ženám byl více než komplikovaný. Sex považoval za cosi nečistého a nazýval jej „trestem za lásku“ (v jeho dílech je často spojován s nízkostí, vinou či špínou). Přesto navázal vztah s několika ženami. V roce 1912 se setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dvakrát zasnouben (1914 a 1917), ale vztah definitivně skončil v roce 1917. S její přítelkyní Gretou Blochovou měl syna. Zemřel v šesti letech a on se o něm nikdy nedozvěděl. Dalšími ženami v jeho životě byly Julie Vohryzková, s níž v letech 1918 až 1920 prožil krátký vztah a zasnoubil se s ní, a později jeho vídeňská platonická přítelkyně Milena Jesenská a berlínská dívka Dora Diamantová, se kterou prožil posledních 8 měsíců v Berlíně a v rakouských sanatoriích.

Byl jako jeho hrdinové, depresivní, nešťastný, nenápadný a slabý. Cítil se být životním ztroskotancem a nepochopený. Lidem se vyhýbal, jeho přáteli byli Max Brod, Franz Werfel a několik dalších německo-židovských intelektuálů. Byl nekuřák, vegetarián, abstinent a nejedl sladké.

Poslední léta svého života strávil v sanatoriích a lázních v Čechách, na Slovensku, v Rakousku i v Německu. Léčil se i v Itálii a Švýcarsku. V červnu 1924 zemřel na tuberkulózu hrtanu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku.

Dílo

Ein Damenbrevier (1909)

Gespräch mit dem Beter (1909)

Gespräch mit dem Betrunkenen (1909)

Die Aeroplane in Brescia (1909)

Großer Lärm (1912)

Betrachtung (1913) - česky Rozjímání

Das Urteil (1913) - česky Ortel

Der Heizer (1913) - česky Topič, první kapitola románového fragmentu Der Verschollene - česky Nezvěstný

Die Verwandlung (1915) - česky Proměna

Der Mord, 1918. Jiná verze nazvaná Ein Brudermord (1919)

In der Strafkolonie (1919) - česky V kárném táboře

Ein Landarzt (1918) - česky Venkovský lékař

Der Kübelreiter (1921) - česky Jezdec na uhláku

Ein Hungerkünstler (1922) - česky Umělec v hladovění

Der Prozeß, rukopis z let 1914 až 1915; vydáno 1925 (česky Proces) - hlavní postava Josef K. je v den svých 30.narozenin zatčen a obviněn. Zpočátku se K. brání a snaží se zjistit příčinu svého zatčení, ale postupem času začíná věřit ve svou vinu.

Das Schlo (1922) Románový fragment - česky Zámek Amerika, první náčrty 1912; vydáno 1927. Románový fragment (česky Amerika nebo Nezvěstný). Brodův titul Amerika nahradil původně Kafkou zamýšlený název „Der Verschollene“ (Nezvěstný. Je to příběh mladíka cestujícího do Ameriky na lodi, postupně v Americ bydlící u svého přítele. Jako další Kafkova díla, i tady je epická část velmi nevýrazná, spíše slouží pro vykřičení pocitu nevinně odsouzeného, bezvýchodně bloudícího. V tomto stavu se ovšem Kafka nevyhýbá třeba i úsměvným momentům, které nás z patologického pocitu vytrhávaí a dávají nám se s ním vlastně smířit. Nedokončenost tohoto díla není na škodu, jelikož vedle myšlenky odsouzení je jekékoli přirozené vyústění zbytečné).