31. leden v literatuře - 31. 1. 1932 se narodil Jan Žáček

Narodil se v rodině hudebníka a operetní zpěvačky. Po absolvování jednoročního učebního kurzu při měšťanské škole odešel jako herec k divadlu, působil v olomoucké činohře a ve Vesnickém divadle. Zde také složil povinné státní kvalifikační zkoušky, které mu umožňovaly vykonávat profesi herce a konferenciéra i poté, kdy byl 1949 při pokusu o útěk za hranice v Tachově zatčen a krátce vězněn v Praze v Bartolomějské ulici a na Pankráci (osvobozen rozsudkem soudu). Hrál v Olomouci a v Horáckém divadle v Jihlavě, po třech letech však onemocněl tuberkulózou a hereckou profesi opustil. Později pracoval v nejrůznějších zaměstnáních, např. jako metodik v Krajské poradně Lidové umělecké tvořivosti, kulturní referent Revolučního odborového hnutí nebo jako dělník na stavbě elektrárny v Opatovicích nad Labem (1957–58). Od konce 50. let působil jako scenárista a dramaturg revuálních pořadů v nově vzniklém pražském divadle Rokoko. Po jeho administrativním zrušení na počátku 70. let se živil jako autor, režisér a interpret různých estrád a kabaretů. V sezoně 1991/92 byl dramaturgem a scenáristou v brněnském Divadle u Jakuba. Životní i literární směřování Jana Žáčka bylo do značné míry ovlivněno přátelstvím a osobními kontakty a Jakubem Demlem, Vlastimilem Vokolkem, Timotheem Vodičkou, P. Janem Malým a dalšími.