Světonázorově opatrný protestant českobratrského zaměření napsal jediné relativně původní dílo – Kalendář historický (1578; znovu 1590) a zcela nebo zčásti přeložil několik „kronik“ (tureckou, moskevskou, kroniku světa, kroniky dvě o založení země české aj.) a „historií“ (církevní, židovskou aj.). Obdivoval velké antické historiky Herodota, Thukydida, Xenofonta a Livia a programově se řídil Ciceronovými zásadami psát pravdu, i nepříjemnou, nedat se ovlivnit přízní či nepřízní k někomu nebo k něčemu apod. Uplatnění těchto zásad bylo v porovnání se stále dominující Kronikou českou (1541) Václava Hájka z Libočan novým stupněm ve vývoji české historické prózy. A. z V. upravil do češtiny dva spisy německého básníka a filologa Jiřího Fabricia (Kamenického) a vydal r. 1589 s názvy Elegantiarum puerilium ex M. Tullii Ciceronis epistolis libri tres a Elegantiarum e Plauto et Terentio libri duo; jde o vzorné (obsahově a slohově) sentence z děl jednak Ciceronových, jednak Plautových a Terentiových. Ve čtyřech jazykových slovnících následoval plodně vynikající humanistické lexikografy, Němce Basilia Fabra Sorana a Holanďana Junia Hadriana. Mravní ideál mládeže viděl v antice, odkud přeložil Izokratovo napomenutí Demonikovi (1586). (Izokratés, 436–338 př. n. l., byl aténský řečník; o jeho autorství za renesance oblíbené Řeči k Demonikovi se někdy pochybuje.) Ve své tiskárně vydával překlady spisů různě filozoficky nebo věroučně zaměřených, např. Rukověť a Samotné rozmlouvání duše (1583; tj. Manuale a Soliloquia) Aurelia Augustina, Providentia Dei – O řízení a opatrování božském (1592) hugenota Jeana de l'Espine, Traktát o opatrování chudých (1592) luterána Andrease Hyperia aj. Z jeho tiskárny vyšel i Matthioliho-Hájkův Herbář.
Zasloužil se o vydání Bible kralické, ta vyšla v 6 svazcích (od r. 1579). Čeština, kterou byla Bible kralická přeložena, je považována za vzor literárního jazyka. Stala se vzorovým jazykem jazyka na Slovensku, tzv. bibličtina.
*Mathiolliho herbář
*Kroniky dvě o založení země české
*Silva quadrilinguis – 1598, bohatství čtyř jazyků. Jednalo se o slovníky latiny, řečtiny, češtiny a němčiny