4. září v literatuře - 4. 9. 1914 zemřel Josef Karel Šlejhar

JOSEF KAREL ŠLEJHAR

* 14. 10. 1864 Stará Paka

+ 4. 9. 1914 Praha

naturalistický spisovatel

Pracoval zejména jako chemik v cukrovaru a rok jako správce keramické továrny. Poté hospodařil na zděděném statku v Dolní Kalné v Podkrkonoší.

Po rozvodu přijal Josef Karel Šlejhar učitelské místo na obchodní akademii v Hradci Králové, potom na obchodní škole v Kolíně. Od roku 1907 až do konce života učil na dvouleté obchodní škole v Praze. Byl signatářem manifestu České moderny z roku 1895. Přispíval do Lumíru, Světozoru, Rozhledů, Ruchu, Národních listů, Moravskoslezské revue aj.

Jeho dílo je charakteristické hlubokým pesimismem, čtenáře se snaží šokovat děsivými detaily. Postavy jsou lidskou zlobou nebo vnějšími okolnostmi tlačeny do tragických konfliktů, kde je smrt často jediným východiskem. Nejčastěji píše o životě na vesnici, který je v jeho díle líčen v těch nejhorších barvách. Projevuje se novost literárního projevu skutečnosti. Expresivní jazyk, zájem o přírodu, drastický pohled na mezilidské vztahy, to vše bylo charakteristickou součástí jeho stylu a zároveň výrazem odklonu české prózy od popisného realismu.

Dílo

Dojmy z přírody a společnosti (1894) - sbírka naturalistických povídek. Lidé a zvířata, postavení do předurčených, bezvýchodných situací, se v zoufalé snaze přežít dostávají do konfliktů, kde si navzájem ubližují. Kulisou je příroda, jejímuž líčení se věnuje mnoho prostoru.

Kuře melancholik (1889) – o týraném dítěti-sirotkovi a jeho kuřeti, kde oba umírají (dítě na skládce); velmi detailní popisy

Lípa (1908) - román. Mladý sedlák necitlivě modernizuje hospodářství a snaží se porazit památnou lípu na hranicích svého pozemku. Spisovatel, ústy souseda, vyjadřuje svůj odpor k veškerému pokroku (včetně zemědělského školství) a úctu k tradičnímu venkovskému životu.

Peklo (1905) – sleduje život dělníka v cukrovaru, přičemž peklem je myšlen právě ten cukrovar. Vina je dávána společnosti. Pouze vášnivá láska přináší východisko.

Ukolébavka – o služce Frantině, která je po celý život týrána, okrádána a vyháněna a nakonec umírá na dlažbě. „Ukolébavka“ je hrubá řeč od její sestry.

Vraždění (1910) – román bez jasné dějové linie, popisující život na vesnici, kde si lidé navzájem znepříjemňují život a není spravedlnosti

V zášeří krbu – o nevydařeném rodinném životě slabocha s hysterickou manželkou (autobiografické rysy)

Z Prahy – sbírka naturalistických povídek, zaměřená na zlo a konflikty velkoměstského života

Co život opomíjí (1895) – soubor naturalistických povídek o fyzické a psychické bolesti člověka

Z chmurných obzorů (1910)

Od nás (1907) - dvě povídky (sirotek, nekřtěňátko)

Maloměstská idyla (1911) - náměty a deformovaným viděním světa se přibližuje expresionismu

Rozvrat (1911) - ve snaze pojmenovat příčiny prociťované lidské bídy se Šlejhar v některých pozdějších prózách přiblížil morálně útočnému traktátu, např. v proticírkevně zaměřeném. Vykoupení nakonec nalézá v přírodě, jejíž věčné střídání života a smrti je jedinou spravedlností.