5. červen v literatuře - 5. 6. 1875 se narodil Stanislav Kostka Neumann

STANISLAV KOSTKA NEUMANN

* 5. 6. 1875 Praha

+ 28. 6. 1947 Praha

novinář a básník, literární a výtvarný kritik

Narodil se jako syn advokáta a říšského poslance Stanislava Neumanna a Karoliny rozené Eichlerové, dcery berounského obuvníka. V roce 1880 mu otec zemřel a nadále byl vychováván matkou a tetami v "olšanské vile" na Žižkově. Zde se později scházela jeho anarchistická skupina - Fráňa Šrámek, Karel Toman aj.

Studoval na gymnáziu. Protože nebyl úspěšný, přešel na obchodní akademii, ze které byl vyloučen. Jako student se stýkal s dělníky a navštěvoval sociálnědemokratické schůze. Pro účast v hnutí tzv. Omladiny (1893) byl zatčen a v Plzni na Borech strávil 14 měsíců.

Přispíval do dekadentního (symbolistického) časopisu Moderní revue (1894–1925), který vydával Arnošt Procházka a Jiří Karásek ze Lvovic. Na zájezdech mezi horníky na Mostecku a Teplicku se stal význačným anarchistou a vůdčí osobností generace anarchistických buřičů jako organizátor skupiny kolem revue Nový kult, společně s F. Gellnerem, F. Šrámkem, K. Tomanem, J. Mahenem a V. H. Brunerem. V souvislosti s revui Nový kult se také v roce 1902 stal spoluzakladatelem Esperantského klubu v Praze a mezinárodní jazyk esperanto se údajně naučil do té míry, že v něm mohli spolu s Karlem Dostálem-Lutinovem psát poezii.

V roce 1899 se oženil s Kamillou roz. Krémovou. V roce 1904 odešel se svou novou družkou, Boženou Hodačovou do Vídně, kde zažil krizi anarchismu v souvislosti s bojem o všeobecné volební právo.

V letech 1905 - 1915 se usadil na Moravě, nejprve v Řečkovicích a později v Bílovicích nad Svitavou, a přispíval do Lidových novin. Zde se cítil velmi šťasten. Opustil anarchii a začal se zajímat o přírodu. Společně s bratry Čapkovými se podílel na sborníku Almanach na rok 1914, který odmítl symbolismus a individualismus a propagoval civilismus.

V roce 1915 narukoval S. K. Neumann do armády a prodělal válečné tažení v Makedonii a Albánii. Po vyhlášení samostatnosti se usadil v Praze.

Od roku 1924 až do roku 1934 žil v Čerčanech. Ve 20. letech se stal spoluzakladatelem KSČ a iniciátorem proletářské poezie. Byl redaktorem časopisů Červen, Kmen a Proletkult. Tam uveřejňoval marxisticko–leninské teoretické stati: Proletářská kultura (1921) a Agitační umění (1923).

V roce 1929 byl S. K. Neumann jedním ze sedmi spisovatelů, kteří se postavili proti novému Gottwaldovu vedení v KSČ a byl ze strany vyloučen. Zůstal však i nadále věrný levicovému zaměření.

Dílo

Nemesis, bonorum custos… (1895) - sbírka

Jsem apoštol nového žití (1896) - dedktivní sbírka, vyjádření rozladění z neúspěchů pokrokového hnutí, básník zde používá abstraktních společenských alegorií

Kniha lesů, vod a strání (1914) - sbírka, napsal ji na Moravě

Bohyně, světice, ženy (1915) - historie "věčného" ženství

Nové zpěvy (1918)

Třicet zpěvů z rozvratu (1918) - ohlasy na první světovou válku

Rudé zpěvy (1923)

Píseň o jediné věci (1927)

Láska (1933) - soubor tří předchozích sbírek

Srdce mračna (1935) - věnováno Maximu Gorkému

Sonáta horizontálního života (1937) - básnické vyjádření obav z fašismu

Bezedný rok (1945) - básnické vyjádření posledního roku republiky

Zamořená léta (1946)

Jelec (1931)

Zlatý oblak (1932) - román

Enciány a Popa Ivana (1933)

Dějiny lásky (1925)

Maxmilián Robespierre (1927)

Francouzská revoluce (1929-1930)

Dějiny ženy (1931-1932)