5.duben v literatuře - 5.4.1835 se narodil Vitězslav Hálek

Narodil se 5. dubna 1835 v Dolínku u Mělníka, studoval na akademickém gymnasiu v Praze, známém čilým vlasteneckým ruchem, a od r. 1855 na filosofické fakultě. Nenastoupil však učitelskou dráhu a věnoval se novinářské a literární činnosti. Účastnil se příprav na vydání almanachu Máj (1858) a další jeho ročníky sám redigoval. Od r. 1861 byl redaktorem Národních listů a od r. 1863 časopisu Lumír (dříve red. F. B. Mikovec), který po roce přeměnil na Zlatou Prahu. S Nerudou D se podílel na vydávání časopisu Květy (1865-1872) a obnoveného Lumíra (1873). Existenčně zajištěn manželstvím s Dorotou Horáčkovou, dcerou z bohaté měšťanské rodiny, mohl se plně věnovat literární práci a národně společenské činnosti, zejména jako člen výboru Umělecké besedy, střediska kulturního a společenského života Prahy. Zemřel náhle v Praze 8. října 1874.

 

Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Večerní písně působily i jako obraz nadcházejícího národního jara a jejich optimistický tón vyjadřoval společenské touhy nastupujícího mladého měšťanstva.

 

Představu života, který je v dokonalém souladu s řádem přírody, vyslovil Hálek ve sbírce lyriky V přírodě. Přírodu vidí Hálek se smyslovou konkrétností. Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky.

 

V lyrickoepických skladbách (Krásná Lejla, Mejrima a Husejn, Goar), které mají formu byronské povídky, zdůrazňuje Hálek sílu lásky, která spolu s přírodou očišťuje lidské nitro a zušlechťuje člověka, horuje pro národní svobodu a jeho hrdinové stylizovaní do romantických postojů vyslovují obvykle soudobé politické ideály. Tyto skladby, poplatné romantické manýře, patří v Hálkově tvorbě k umělecky nejméně přesvědčivým.

 

Významná je Hálkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem v době, kdy i na vesnici začíná pronikat kapitalismus, nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z ne- pochopení rodičů nebo z lpění na majetku (Muzikantská Liduška). Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých sedláků staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí neodcizených řádu přírody (Pod dutým stromem, Na statku a v chaloupce). Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově (Pod pustým kopcem). V posledních svých povídkách pokročil Hálek k hlubšímu psychologickému prokreslení svých hrdinů (Poldík rumař, "Študent" Kvoch).

 

V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s náměty z národních i cizích dějin jsou stylizovány do romantických postojů a v patetických monolozích pronášejí hrdinové dobové národní a politické myšlenky. Dramatem Krá1 Vukašín zahajovalo v r. 1862 svou činnost Prozatímní divadlo.

 

Hálkovo dílo, nadšeně oceňované současníky a kladené nad dílo Nerudovo, po- drobil v devadesátých letech ostré kritické revizi Jos. Sv. Machar D článkem v Naší době.

 

Dílo

Jeho básně jsou ovlivněny A. S. Puškinem, K. J. Erbenem a K. H. Máchou, jsou optimistické a dobře se čtou. Hálkův život naplňovalo především umění: na literární tvorbu vsadil své osobní naděje i ctižádost a s literaturou spojil i svou vůli sloužit národu. Chtěl být „věštcem“, který by zušlechťoval svým zpěvem charakter lidí a ukazoval lepší cesty celému lidstvu; toužil se stát „písničkářem“, který by zpíval jako lidový improvizátor to, co se líbí posluchačům, a který by reagoval na jejich nálady a působil na jejich city. Na rozdíl od Jana Nerudy, jenž prožil takřka celý svůj život v Praze a jehož životní postoj byl poznamenán sociálními starostmi městských vrstev, byly Hálkovy názory i celé jeho vnímání skutečnosti ovlivněny léty strávenými na venkově. Jeho kořeny tkvěly v klidnějším, vyrovnanějším a tradičnějším vesnickém společenství a v přírodě, jež spoluutvářela jeho představu životního řádu. V jeho tvorbě převládaly optimistické tóny a snaha harmonizovat vztahy mezi lidmi. Rovněž toto zaměření přispívalo k tomu, že se Hálek stal záhy vedoucím básnickým představitelem své generace.

 

 

 Poezie

 

*Alfred (1858) – prvotina

*Večerní písně – soubor básní, ve kterém byly vydány později, většina z nich byla uveřejněna v časopisech, atd. Tento soubor sestavil Hálek. Knížka je plná optimismu a radosti, je napsána lehkou zpěvnou formou. Hlavním a vlastně jediným tématem těchto básní je čistá a šťastná láska, básně jsou psány pro jeho lásku – Dorotku. Sloky tvoří čtyřverší s pravidelným rytmem a rým. Tato kniha se velmi dobře čte.

*V přírodě – přírodní lyrická sbírka, která pochází z posledních let Hálkova života. Sbírka je velmi optimistická. Hálek, zde popisuje krajinu – Mělnicko. Nejčastějším tématem je jaro.

*Pohádky z naší vesnice (1874) – poslední Hálkova sbírka, vyšla měsíc po jeho smrti. Zajímá se o život vesnického lidu. Dějištěm je středověká vesnice na Mělnicku. Upozorňuje na sociální rozpory, ale i na rozpor mezi mládím a stářím.

*Krásná Leila – dílo je ovlivněno romantismem. Jedná se o lyrickoepickou skladbu.

*Balad a romancí řada druhá – napsáno 1912

 

Divadelní hry

Tyto divadelní hry jsou spíše básně, ale on je pojímal jako hry, nebyly úspěšné.

 

*Carevič Alexej

*Záviš z Falkštejna

*Král Rudolf

*Král Vukašín - zahájení činnosti Prozatimního divadla (1862)

*Amnon a Tamar

 

Próza

Psal povídky s vesnickou tematikou. Zaměřoval se na kontrasty (vztahy rodičů a dětí, …). Většina jeho povídek končí tragicky. Hálek zde kritizuje finanční vztahy a touhu po penězích. Hlavním motivem je nutnost jednat a žít v souladu s přírodou a to pro něj znamená posuzovat člověka podle jeho vnitřních hodnot. Objevuje se v nich snaha vychovávat.

 

*Muzikantská Liduška (1861) – dílo pojednává o sociálních poměrech na vesnici, kde začínají vládnout peněžní vztahy a touha po bohatství. Příběh dívky, které rodiče bránili ve sňatku se svým milým a nutili ji do svazku s bohatým člověkem. Tím v ní vyvolali psychickou poruchu a dívka zešílela.

*Kovářovic Kačenka

*Jiřík

*Muzikant

*Převozník

*Náš dědeček

*Na vejminku

*Na statku a v chaloupce

*Domácí učitel

*U panských dveří

*Pod pustým kopcem

*Pod dutým stromem

*Mladá vdova a starý mládenec

*Kterak se pan Suchý rozhněval na svět

*Komediant

*Poldík rumař – psychologický obraz prostého člověka, který se stará o dítě svého soupeře v lásce.

 

Literární kritika

*Básnictví české v poměru k básnictví vůbec – stať o literatuře