5. květen v literatuře - 5. 5. 1901 se narodil Václav Řezáč

VÁCLAV ŘEZÁČ

* 5. 5. 1901 Praha

+ 22. 6. 1956 Praha

prozaik, publicista

Narodil se v chudinské čtvrti v Praze Na Františku. Jeho otec byl kočí a zemřel, když byly malému Václavovi dva roky. Matka pocházela z jihočeské vesnice a živila se jako pradlena, později domovnice. Podruhé se provdala za strojního zámečníka, ale mladý Václav s otčímem nevycházel dobře. Když otčím narukoval za 1. světové války na frontu, rodina upadla do tíživých finančních problémů. 

Absolvoval v roce 1919 gymnázium a odborný kurs obchodní akademie. Po studiích pracoval v letech 1920 - 1940 jako úředník Statistického úřadu. Měl věčně problémy s uživením rodiny a tak přijal vedlejší zdroj příjmů - vydával literární a divadelní kritiku v časopisech Český svět a Eva. V nich publikoval i první povídky. V roce 1940 nastoupil jako redaktor Lidových novin. Jezdil často na Kadaňsko, kde bydlel ve starém železničářském domku v Rudné u Nejdku a později v Kadani. Zdejší silná německá menšina zaujala Řezáče, který tu sledoval projevy hnutí Henleinovců a jejich prohitlerovské akce. Viděl jak se Henleinovci chovali před válkou, jak za války a jak po ní, a nalézal literární inspirace. Coby znalec místních poměrů byl po 2. světové válce pověřen ministrem informací, aby připravil zprávu o stavu pohraničí Československa. Podle Řezáčových článků byla snaha o zpětné ovládnutí těchto krajů od počátku sabotována místními Němci a odsouzena k záhubě. Odsun Němců proto považoval za nutnost, má-li oblast zůstat Československému státu.

Začal literárně publikovat od konce dvacátých let. Po 2. světové válce působil v Československém státním filmu. Společně s Janem Drdou udávají směr nové levicové linii české literární tvorby. 

Dílo

Schodiště jara (1929) - hrdina si přemění zábradlí v milovanou ženu

Bez konce - sedlák málem zabije svou ženu kvůli milence

La bella Boema (1943) - filmová povídka, jde o příběh Mozartovy lásky k české pěvkyni Josefině Duškové a o jeho pobytu na pražské Bertramce u manželů Duškových. Filmového zpracování této povídky se chtěl jako první ujmout režisér Otakar Vávra. Václav Řezáč s ním spolupracoval již na scénářích k filmuRozina Sebranec podle Z. Wintra, ale z filmu nakonec sešlo.

Šťastný Nový rok (1946) - osud hrdiny, který se zmítá mezi svou zbabělostí a vysněným hrdinstvím

Otevřená cesta - hrdinové musí překročit svůj stín mají-li se zachovat v souladu ze svojí vnitřní morálkou

Poplach v Kovářské uličce (1933) - malý hrdina pomáhá zneškodnit starého vydřiducha a lichváře, hokynářeBočana

Kluci hurá za ním! (1934) - příběh tří statečných chlapců, kteří se snaží vysvobodit malou Lidušku z drápů hostinského Ferbuse

Čarovné děditství (1939) - hrdinou knihy pro děti je Vít, syn čepičáře Vojtěcha. Vít našel odvahu vzepřít se vévodovi Gustavovi. Tím povzbudí i ostatní slušné lidi města Dómu, kteří se k němu přidají a tyrana svrhnou. Kouzelná čepička je považována za symbol nepojácnosti a odvahy v boji za lidskou důstojnost a svobodu. Pohádka byla také zfilmována.

Stopy v písku (1944) - sborník fejetonů čerpá z autorova hlubokého vnímaní světa, kdy se důslednou analýzou snaží dosáhnout neměnné podstaty společenských jevů

Větrná setba (1935) - generační román s prvky autobiografie líčí pocity generace zasažené 1. světovou válkou. Autor se ohlíží zpět do vlastního dětství a mládí a prozkoumává cestu své generace z temnoty a bídy válečných let. Chudý student Petr dospívá během války. Prožívá otřes, když zjistí, že jeho milou Karnu svedl bohatý synek Vít. Vztah končí rozchodem, ale Petr se z něho už nevzpamatuje. Nenávidí otce, který zběhl z fronty a udává ho coby zběha. Vystřídá mnoho žen, včetně otcovy milenky, od které se nechává vydržovat. Nakonec uvažuje o sebevraždě. Hrdina se neustále vyvíjí a jeho zmatená duše se podobá několika vzájemně odporujícím si osobnostem.

Slepá ulička (1938) - v románu se autor více soustředí na společenské vztahy a hledá východisko k lepšímu společenskému i osobnímu životu. Dílo zachycuje boj chudého dělníka Jindry s bezohledným synem továrníka Michalem Gromusem o srdce jedné ženy Růži. Nastává tu střet světa bohatých a světa chudých. Každý z nich disponuje vlastním pohledem na svět s vlastním pojetím morálky, která často přehlíží situace ve světě druhém. Růža - nejdřív vystřídá ložnice bohatých Michala a Roberta a když je jimi odmítnuta, vrací se k Jindrovi. Michal Gromus podlehne svodu jisté Vilmy, která díky jeho penězům zachrání továrnu svého otce. Nicméně Michala ovládne, vyždímá a poté odkopne. Michal je na pokraji krachu a musí propouštět. Jindra umírá krátce po Růženině porodu na tuberkulózu a Michal se zachrání jen díky oběti svého skladníka.

Černé světlo (1939) - hlavní hrdina Karel je potomkem úspěšného obchodníka, který se sám vypracoval a matky, která je až nereálnou bytostí, ztracenou ve světě snů.

Svědek (1942) - děj románu se odehrává v malém městě, kam přijíždí starý cizinec Kvis. Sám není schopen citu a je vlastně mrtvý. Vše si vynahrazuje pronikáním do duší ostatních lidí. Rozbíjí jejich vztahy, probouzí v nich nejtemnější stránky, žene všechny proti všem. S bestialitou a krutostí ovládá životy druhých a baví se jejich utrpením, bezradností, neschopností úniku. Síly dobra a mládí se ovšem Kvisovi dokáží vzepřít a dojde k nalezení ztraceného lidství. Podobenství s fašistickým režimem je zřejmé.

Rozhraní (1944) - román je považován za vrcholné Řezáčovo dílo psychologické tvorby. Hrdiny jsou neúspěšný spisovatel Jindřich August a vynikající herec Vilém Haba. Zatímco Jindřich se vyznačuje osamělostí a trapnou kazdodenností, Vilém lehce dosahuje úspěchu. Dochází však k paradoxnímu vyznění. Osudový smolař Jindřích nachází díky tpělivé práci cestu k úspěchu, herec Vilém, který neposud nemusel řešit žádné překážky, podléhá na vrcholu své kariéry vnitřní krizí.

Nástup (1951) - hlavní hrdina románu Jiří Bagár byl vyslán do pohraničí, kde se brzy dostává do střetu s místními Němci. Ti se snaží všechen majetek a dobytek dostat do Německa. Němci jsou odsunuti a v kraji nastává nový pořádek.

Bitva (1954) - román zobrazuje boj mezi prokomunistickými a antikomunistickými silami o pohraničí.

Píseň o věrnosti a zradě - poslední Řezáčovo dílo. Je to torzo k románu. Román zůstal nedokončen, protože na samém začátku jeho práce v roce 1956 Václav Řezáč zemřel.