5. únor v literatuře - 5. 2. 1860 se narodil Matěj Anastazia Šimáček

MATĚJ ANASTAZIA ŠIMÁČEK

* 5. 2. 1860 Praha

+ 12. 2. 1913 Praha

básník, prozaik

Narodil se jako syn novináře a nakladatele, vystudoval reálku a na technice chemii, kterou ukončil v roce 1881. Pracoval jako cukrovarnický adjunkt, zejména v cukrovaru v Dymokurech, kde byl až do roku 1884. Na přání strýce, nakladatele Františka Šimáčka, aby toto své povolání opustil, se stal redaktorem časopisu Světozor a řídil ho až do jeho zániku v roce 1899. Od roku 1890 byl redaktorem Zvonu a Národní politiky.

Dílo

Tvorbu zahájil básněmi o těžkém údělu dělnického proletariátu a v tomto duchu pokračoval i ve své próze. Po sbírce povídek Z opuštěných míst, divadelní hře Svět malých lidí a próze Ze zápisků phil. studenta Filipa Kořínka již jeho tvorba nebyla úspěšná.

Z básnických sbírek:

1885 - Z kroniky chudých

1889 - V bludišti lásky

1896 - Na záletech

1908 - Hrobu a životu

Za svůj život vytvořil také několik divadelních her, které však nejsou významné:

1886 - Pomluva

1887 - Bez boje

1890 - Svět malých lidí - o těžkém životě dělníků v cukrovaru

1894 - Jiný vzduch

1902 - Ztraceni

1908 - Poslední scéna

Psal i povídky a povídkové soubory:

1887 - Z opuštěných míst - soubor povídek

1888 - U řezaček

1893-97 - Ze zápisků phil. studenta Filipa Kořínka - pětisvazkové dílo, ve kterém změnil své oblíbené téma, již se nezabývá těžkým osudem dělníků, ale proměnou měšťácké společnosti

1894 - Duše továrny

1898 – První služka

Jeho romány také již ztratily svoji čtivost:

1889 - Bratři

1891 - Otec

1891 - Štěstí

1894 - Dvojí láska

1898 - V novém životě

1901 - Světla minulosti

1904 - Lačná srdce

1908 - Chci žít!

1910 - Maxínkův strýc herec