6. červen v literatuře - 6. 6. 1835 se narodil Adolf Heyduk

ADOLF HEYDUK

* 6. 6. 1835 Rychmburk

+ 6. 2. 1923 Písek

básník, propagátor česko-slovenských vztahů

Narodil se v rodině truhláře. Od roku 1850 studoval na reálce v Praze, kterou ukončil v roce 1854. Poté na přání rodičů rok studoval techniku v Brně a pak přestoupil na techniku do Prahy (1855). O dva roky později se seznamuje s Janem Nerudou, se kterým navázal blízké přátelství.

Studia ukončil roku 1859, stal se učitelem na pražské reálce, již roku 1860 odešel učit kreslení a stavitelství na vyšší reálku do Písku, kde žil až do své smrti. V roce 1876 přijal místo na I. reálném gymnasiu v Praze, zde se stal předsedou literární části Umělecké besedy. Roku 1877 se vrátil do Písku, kde se téhož roku oženil se svojí o 25 let mladší žačkou Emílií, dcerou předního píseckého restaurátora Reinera. Roku 1878 zemřela jeho první dcera Jarmila ještě před pokřtěním ve věku tří měsíců. Na křtiny přijel do Písku i jeho dlouholetý kamarád Jan Neruda, který se měl stát kmotrem. Vzhledem k předčasnému úmrtí, ale ke křtu nedošlo a tato smutná událost inspirovala Nerudu k sepsání Balady dětské. Druhá dcera Liduška zemřela ve věku 4 let roku 1884.

V roce 1900 si nechává Heyduk postavit v Písku vlastní dům dle návrhu architekta Jana Kouly, který je v současnosti z části v péči Prácheňského muzea.

V roce 1920 ku příležitosti jeho 85. narozenin mu byl osobně poblahopřát i první prezident Tomáš G. Masaryk v jeho bytě v Písku. Heyduk umírá 6. února 1923 v Písku a v současnosti je pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze.

Dílo

Básně (1859) – jeho první sbírka, části Cigánské melodie, Písně, Smíšené básně, Růže povážská; neměla příznivý ohlas u kritiků, u čtenářů byl ohlas výrazně příznivější, především na oddíl nazvaný Cigánské melodie.

Lesní kvítí (1873) – věnováno Janu Nerudovi

Cimbál a husle (1876) - sbírka se svou oslavou slovenské přírody a slovenského lidu byla podnětem k sbratření obou národů.

Zaváté listy (1886) – spolu se sbírkou V zátiší patří k jeho nejlepším dílům; psána po smrti jeho dcer (1884), prolíná se zde smutek se vzpomínkami, minulost se současností.

Dědův odkaz (1879) - pohádka o marném celoživotním hledání vlastní vinou ztracené víly venkovským houslistou. Satal se podnětem ke dvěma operám od V. Nováka a J.R. Rozkošného.

Pod Vítkovým kamenem (1885)

Běla (1886)

Sekerník (1893)

Za dlouhých večerů (1899)

Na černé hodince (1900)

Milota (1874)

Bahotýři (1894)

Sny královské (1920)

Nové cigánské melodie (1897)

Biblické zvěsti (1902) - náboženské téma