6. květen v literatuře - 6. 5. 1899 se narodil Karel Schulz

KAREL SCHULZ

* 6. 5. 1899 Městec Králové

+ 27. 2. 1943 Praha

prozaik, producent

Pocházel ze staré pražské kulturní rodiny (vnuk spisovatele a novináře Ferdinanda Schulze).

Po maturitě v roce 1918 nejdříve navštěvoval práva, ale záhy přestoupil na medicínu, kde ho přitahovala především psychiatrie. Z existenčních důvodů však studium přerušil a v letech 1927 - 30 působil jako divadelní kritik v brněnské redakci Lidových novin. Po návratu do Prahy (1930) nastoupil na místo parlamentního zpravodaje do Lidových listů a ty za pět let vyměnil za místo vedoucího redaktora Národní politiky, kde zůstal až do své předčasné smrti. Stál u zrodu levicového uměleckého sdružení Devětsil. Duchovní zlom u autora přichází v polovině 20. let. V roce 1926 je vyloučen z Devětsilu a téhož roku otevřeně konvertuje ke katolicismu.

Dílo

Ačkoliv umělecky vyšel z prostředí levicové avantgardy a prozaické i básnické prvotiny jsou plně pod vlivem jejích tehdejších umělecko-literárních doktrín, do dějin české literatury se zapsal jako tvůrce monumentální románové historické fresky, která již duchovně vychází ze zcela jiného pramene – z tradice římského katolicismu.

Jeho raný dobrodružný román Tegtmaierovy železárny (1922) nese jak “ideové” znaky dobové produkce “proletářské literatury”, tak znaky expresionismu: využívání snových, halucinačních prvků, zkoumání podvědomí, škleb marnosti a bezvýchodnosti. Jeho básnické pokusy z tohoto období jsou poznamenány podlehnutím poetismu, aniž by se však jeho vnější znaky (euforie z techniky, exotismus, fantasknost) hlouběji zapojily do uměleckého výrazu.

Sbírkou povídek Peníz z noclehárny a Prsten královnin (1941) se přihlásil k tradici barokizujícího, patetického stylu křesťanské milosti, který je v české literatuře spojen s prózami J. Durycha. Brzy nato začal vycházet i jeho rozsáhlý, po dlouhou dobu připravovaný a neobyčejně důkladnými studiemi podložený historický román o životě a díle Michelangela Buonarrotiho. Přestože ze zamýšlené trilogie zůstalo jen torzo – 1. díl, Kámen a bolest, vyšel roku 1942, díl druhý, Papežská mše, vydaný o rok později, již Schulz nestačil dokončit – jde zcela nesporně o vrcholné dílo českého, ne-li přímo evropského, životopisného románu.