7.listopad v literatuře - 7.11.1913 se narodil Albert Camus

 

Francouzský spisovatel, esejista, publicista, dramatik a filosof narozený v alžírském Mondovi. Zakladatel a představitel moderního pasívního existencialismu. Na alžírské univerzitě brilantně vystudoval filosofii. V roce 1934 vstoupil do komunistické strany, zanedlouho ji však na protest proti její politice k arabskému světu opustil. Vystřídal různá zaměstnání, až se v roce 1938 stal novinářem. Hodně cestoval (navštívil např. Španělsko, Itálii a tehdejší Československo), v roce 1940 byl vyhoštěn z Alžírska a usadil v Paříži, kde se věnoval divadlu. Během druhé světové války působil v protifašistickém odboji, v letech 1945-47 ilegálně publikoval v časopise 'Combat', později se angažoval proti francouzské koloniální politice v Alžírsku. Tři roky po získání Nobelovy ceny za literaturu (1957) tragicky zahynul při vážné automobilové nehodě nedaleko města Sens. Ve svých esejích odmítl kolektivní revoluci, čímž se dostal do roztržky s J.-P. Sartrem (1951). Uznával však revoltujícího člověka, který se nespokojuje s konstatováním absurdity (absurdno je hřích bez boha). Vzpoura se má stát bojem proti utrpení a zlu, v revoltě člověk sám sebe přesahuje a utvrzuje svou existenci. Reagoval na ztrátu víry v tradiční hodnoty a na nesmyslnost života.

 

 

A. Camus se ve svých dílech soustředil na problematiku odcizenosti a vzpoury, často se u něj objevuje téma strachu ze samoty. Jeho díla jsou reakcí na ztrátu tradičních hodnot a přesvědčení o nesmyslnosti a absurdnosti života.

Filosofické spisy

• Mýtus o Sisyfovi – 1942, motivem je mu antický mýtus o Sisyfovi, který pojal trochu netradičně - z pohledu Sisyfa. Sisyfos může být šťasten, protože valení kamene pro něj představuje radost, snahu a naději, že ho nakonec vytlačí. Kniha postihuje úděl moderního člověka v jeho absurditě a absurdno povyšuje na filozofickou kategorii. Z východisek beznaděje, zbytečnosti a lhostejnosti dospívá argumentací k pozitivním závěrům: pomocí absurdních prožitků je dovoleno člověku dál pokračovat v životě.
• Člověk revoltující – 1951

Beletrie

• Šťastná smrt – 1938
• Cizinec – 1942, v první části vypráví hlavní hrdina Mersault kronikářským způsobem svůj život – pohřeb matky, svoji lásku, atp. Pak zastřelí na pláži Araba. Stane se tak náhodou (důležitou roli hraje slunce, pražící mu do očí). Ve druhé části popisuje Mersault své uvěznění, proces a odsouzení k trestu smrti. Tyto dvě části jsou velmi odlišné stylem jazyka i stylem hrdiny, který svůj osud přijímá pasivně a jakoby se procesu neúčastnil. Společnost vlastně hlavního hrdinu neodsoudí za zastřelení Araba, ale zato, že se odmítá chovat podle předsudků společnosti - například že se den po pohřbu své matky vyspí se svou milenkou. Odmítá přijmout falešné city společnosti - je v ní tím pádem cizincem. Tento román Camuse proslavil.
• Mor – 1947, dílo je jakousi románovou kronikou. Jejíž děj se odehrává v Oranu – městě zamořeném morem. Kroniku píše jeden z hrdinů (lékař Bernard Rieux), využívá při tom zápisky intelektuála Tarraoua.
• Pád – 1956, román
• Exil a království – 1957, povídková kniha
• První člověk – vydáno posmrtně (1994), fragment textu byl nalezen na místě autonehody, při které Camus zemřel.

Drama

• Caligula – 1938, vyšlo knižně až roku 1944. Pravděpodobně autorovo nejlepší drama. Hru o římském císaři pojal opět netradičně,Caligulu bere jako člověka, který revoltuje proti absurditě pomocí zločinů a her smrti. Nebere ho jako blázna. Proti Caligulovi vzniká vzpoura – ten se jí však směje. Hra je zaměřená proti diktátorským režimům.
• Stav obležení – 1948
• Spravedliví – 1949
• Nedorozumění - děj se odehrává v penzionu u řeky, kam nikdo nechodí. Do tohoto penzionu přijíždí záhadný host z Afriky. Avšak v penzionu hosta otráví a tělo hodí do řeky. Závěr dramatu: Ráno přijíždí do penzionu Maria. Díky Marii zjistili, že se jednalo o člena rodiny. Děj příběhu se odehrává od večera do rána
• Posedlí

Eseje

A. Camus napsal celou řadu esejů, většina z nich je spíše filosoficky laděna, některé mají i více beletristickou podobu.

• Člověk revoltující – zde odmítl kolektivní revoluci, ačkoli uznával revoltujícího člověka. Vzpoura má být boj proti utrpení a zlu. Podle něj revoltou člověk potvrzuje svoji existenci. Tento esej (resp. odmítnutí kolektivní revoluce) byl příčinou jeho sporu s J.P.Sartrem.

 

Česká vydání

• Cizinec, Václav Petr, Praha 1947, přeložil Svatopluk Kadlec,
• Mor, SNKLU, Praha 1963, přeložila Milena Tomášková, znovu Odeon, Praha 1993 a Hynek. Praha 1997.
• Caligula, Dilia, Praha 1964, přeložila Alena Šabatková,
• Spravedliví, Dilia, Praha 1964, přeložila Alena Šabatková, 
• Caligula, Stav obležení, Orbis, Praha 1965, přeložili Alena Šabatková a Jiří Konůpek,
• Exil a království, SNKLU, Praha 1965, přeložil Josef Pospíšil, znovu Garamond, Praha 2005.
• Cizinec, Pád, Mladá Fronta, Praha 1966, přeložil Miloslav Žilina,
• Nedorozumění, Dilia, Praha 1968, přeložila Alena Šabatková,
• Romány a povídky, Odeon, Praha 1969, přeložili Miloslav Žilina, Josef Pospíšil a Milena Tomášková, obsahuje Cizinec, Mor, Pád a Exil a království.
• Cizinec, Odeon, Praha 1988, přeložil Miloslav Žilina, znovu Hynek, Praha 1997 a  Garamond, Praha 2005. 
• Člověk revoltující, Český spisovatel, Praha 1995, přeložila Kateřina Lukešová, znovu Garamond, Praha 2007.
• Mýtus o Sisyfovi, Svoboda, praha 1995, přeložila Dagmar Steinová, znovu Garamond, Praha 200.
• První člověk, Mladá fronta, Praha 1995, přeložila Kateřina Vinšová,
• Zápisníky I. (květen 1935 - únor 1942), Mladá fronta, Praha 1997, přeložila Vlasta Dufková,
• Léto, Hynek, Praha 1999, přeložila Vlasta Dufková,
• Zápisníky II. (leden 1942 - březen 1951), Mladá fronta, Praha 1999, přeložila Vlasta Dufková a Josef Mlejnek,
• Zápisníky III. (březen 1951 - prosinec 1959), Mladá fronta, Praha 2000, přeložila Vlasta Dufková,
• Pád, Garamond, Praha 2006, přeložil Miloslav Žilina,
• Šťastná smrt, Garamond, Praha 2006, přeložil Ladislav Šerý.

Kromě toho ještě vyšly dvě Camusovy dramatizace:

• Rekviem za jeptišku, Dilia, Praha 1965, přeložila Gabriela Vavrušková, dramatizace románu Williama Faulknera.
• Běsi, Dilia, Praha 1967, přeložil Jaroslav Král, dramatizace románu F.M.Dostojevského.