7. únor v literatuře - 7. 2. 1922 se narodil Jan Skácel

JAN SKÁCEL

* 7. 2. 1922 Vnorovy u Strážnice

+ 7. 11. 1989 Brno

básník

Pocházel z rodiny pedagoga. Chlapecká léta prožil v Poštorné u Břeclavi. V letech 1935 - 38 navštěvoval gymnázium v Břeclavi, maturoval v roce 1941 na královopolském gymnáziu v Brně. Poté pracoval jako nádeník na stavbách, byl i uvaděčem v kině. Od roku 1942 byl totálně nasazen a pracoval na různých místech v Rakousku jako dělník v továrně, betonář, tunelář aj. V letech 1945 - 48 studoval češtinu a ruštinu na univerzitě v Brně. Studia nedokončil. Stal se redaktorem kulturní rubriky Rovnosti (1948 - 52). Dva roky byl zaměstnán jako opravář v továrně na traktory v Brně-Líšni, odtud přešel do literární redakce brněnského rozhlasu (1954 - 63). Od roku 1963 byl šéfredaktorem literárního měsíčníku Host do domu, po roce 1969 se věnoval literární práci. Komunistickou mocí byl umlčován a zakazován, do roku 1981 nesměl vůbec publikovat. Jeho básně se šířily v opisech, byly vydávány v zahraničí. Skácelův význam ocenila i Bavorská akademie krásných umění v Mnichově, která ho jmenovala svým členem-korespondentem. Za celoživotní básnické dílo obdržel Petrarkovu cenu, kterou převzal 10.6.1989 v Lucce. Krátce nato dostal cenu Svazu slovinských spisovatelů Villenica, udělovanou mezinárodní porotou za významné dílo středoevropské literatury.

Dílo

Byl meditativní lyrik spjatý s moravskou kulturní tradicí.

Básnické sbírky:

Vstoupil do literatury sbírkou, ve které jsou obrazy každodenního života transponovány do několika stabilních motivů - jistot (domov, příroda, vesnice, kořeny aj.), výrazově odkazuje k postupům lidové písně.

Kolik příležitostí má růže - 1957

Později se tematicky soustřeďuje k základním hodnotám lidství.

Co zbylo z anděla - 1960

Hodina mezi psem a vlkem - 1962

V dalších dílech pracuje s náznakem tajemství, verši proniká nostalgie, smutek a bolest z rozděleného světa.

Smuténka - 1965

Metličky - 1968

Cykly čtyřverší, lyrických miniatur, zachycující nejpodstatnější z lidského bytí a přírody.

Naděje s bukovými křídly - 1983, souborné vydání dvou sbírek - Chyba broskví, Oříšky pro černého papouška

Další sbírky:

Dávné proso - 1981, zde se autor vrací k jistotám dětství a moravského venkova

Odlévání do ztraceného vosku - 1984, zamyšlení nad údělem básnictví

Kdo pije potmě víno - 1988, ohlédnutí za životem

A znovu láska - 1991, vydáno posmrtně

Básně pro děti:

Jak šel brousek na vandr - 1961

Pohádka o velikém samovaru - 1962

Kam odešly laně - 1985

Proč ten ptáček z větve nespadne - 1988

Soubory fejetonů:

Jedenáctý bílý kůň - 1964

Třináctý černý kůň - 1983

Pro divadlo přeložil Sofoklova Oidipia a Plautova Lišáka Pseudola.