7. září v literatuře - 7. 9. 1899 zemřela Karolína Světlá

KAROLÍNA SVĚTLÁ

* 24. 2. 1830 Praha

+ 7. 9. 1899 Praha

spisovatelka, představitelka májovců

Vlastním jménem Johana Rottová.

 Pocházela ze zámožné rodiny Rottovy (pražské železářství u Rottů), Sofie Podlipská byla její sestra (měly ještě bratra Jindřicha). Byla vychovávána i se svou sestrou německy. Ke studiu měla domácího učitele Petra Mužáka, kandidáta profesury. Ten v ní pěstoval lásku ke všemu českému a později se stal jejím manželem. Podle rodné obce svého muže – Světlá pod Ještědem, změnila své rodné jméno na Karolinu Světlou.

Literárně začala tvořit koncem 50. let, kdy překonávala krizi způsobenou smrtí svého jediného dítěte, dcery Boženky. Od roku 1878 trpěla oční chorobou a musela svá díla diktovat. Její sekretářkou a společnicí byla její neteř Anežka Čermáková-Sluková.

Mezi její přátele patřila např. Božena Němcová, která byla pro ni velkým vzorem. Manželství Karoliny světlé nebylo šťastné. Aby zapomněla na problémy v manželství a na svůj špatný zdravotní stav, věnovala mnoho času literární činnosti.

Byla členkou několika emancipačních spolků. Roku 1871 založila tzv. Ženský výrobní spolek český, který pak i několik let řídila; cílem spolku byla pomoc dívkám z chudých rodin, vzděláním a prací. Spoluzaložila Americký klub dam. Působila i jako novinářka, jejím hlavním tématem bylo postavení ženy ve společnosti.

Obdivovala George Sandovou a ztotožňovala se s názory na sociální a psychologické problémy, obsažené v její tvorbě. Většinu literárních postav v tvorbě Světlé, tvoří ženy ušlechtilé a obětavé, které svou láskou pomáhají chybujícím mužům.

Patří na přední místo mezi příslušníky májové generace.

Dílo

Vesnický román (1867) - próza z Podještědí. Vdova mlynářka se vdá za Antoše Jílovce, který je mladší než ona. Antoš pracoval jako čeledín na jejím statku. Jejich manželství nefungovalo, protože mlynářka byla sobecká a žárlivá a tím Antoše velmi trápila. Zamiloval se do ušlechtilé dívky Sylvy, kterou mlynářka přijala na práci. Oba se velice milují. Mlynářka umírá a Sylva jí slibuje, že se za Antoše nikdy neprovdá, hlavně proto, že další Antošův sňatek by měl neblahý vliv na děti. Sylva odchází pracovat do nemocnice a tím její vztah k Antošovi ochladne. Karolina Světlá promítá do tohoto příběhu svůj postoj k manželství, které je pro ni posvátné a nelze ho libovolně rozdělit.

Kříž u potoka (1868) - román, jehož hlavní hrdinkou je Eva, která s velkým sebezapřením odmítne lásku muže (bratra svého manžela), který ji obdivoval. Snaží se napravit svého muže, velkého sobce. To se jí daří. Muž začne pracovat ve veřejně prospěšných pracích a tím zlomí prokletí jeho rodu. V tomto díle chtěla Světlá ukázat, jak důležitá je čistá a velká láska, která může člověka osvobodit z jeho prohřešků.

Kantůrčice (1869) – problém postavení ženy ve společnosti

Frantina (1870) – Frantina byla zvolena rychtářkou, ve vůdci loupežníků pozná svého vyvoleného a zabije ho sama. Před tím než milého zavraždí vede vnitřní spor (rychtářka × její osobní přesvědčení) nakonec přemůže svoje city a vůdce loupežníků zabije.

Nemodlenec (1873) - román zobrazující náboženství v severních Čechách v josefínské době. Hrdinka románu se chce pomstít zemanské rodině Luhovských, kteří jí velmi ublížili.Nakonec od svého plánu upustí. Vyhraje pochopení a odpuštění nad pomstou.

Hubička a jiné ještědské povídky – povídku Hubička zpracovala Eliška Krásnohorská jako libreto ke stejnojmenné opeře Bedřicha Smetany. Mladý chlapec Lukáš se ožení bez lásky, ale stále myslí na svou lásku Vendulku. Po smrti své manželky se chce oženit s Vendulkou, ale ta odmítá předsvatební polibek s tím, že by to jeho ženu mrzelo. Lukáš jí začne dělat naschvály a ona odchází ke své tetě, překupnici pašovaného zboží. Lukáš ji hledá, a po delším čase ji najde. Vendulka ho pak políbí a vezmou se.

Upomínky (1874)

Z literárního soukromí (1880)

První Češka (1861), Zvonečková královna (1872) - romány z pražského prostředí, které nejsou pokládány za příliš zdařilé. Zdůrazňují obětavé vlastenectví, chybí v nich však dramatičnost , ta je nahrazena senzačností.

Černý Petříček (1871) - drobnější próza, která si uchovala na rozdíl od některých jiných prací, zajímavost.