8. červen v literatuře - 8. 6. 1893 se narodila Marie Pujmanová

MARIE PUJMANOVÁ

* 8. 6. 1893  Praha

+ 19. 5. 1958  Praha

prozaička, básnířka, literární a divadelní kritička

Její otec byl universitní profesor, později se myšlenkově rozešla s třídou ze které pocházela a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a vzala si syna zdejšího zámožného advokáta a politika V. Zátku. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem. Podruhé se provdala za Ferdinanda Pujmana. V roce 1932 podporovala stávku horníků v Mostě. Přispívala do Rudého práva (kde se snažila působit na děti), Literárních novin, Lidových novin, Tribuny, Českého slova, Přítomnosti, atd.. V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek politických procesů. Např. žádala maximální tresty pro „zrádce“. Známý je její výrok: „Psovi psí smrt!“ Zároveň udělala maximum pro to, aby z vězení dostala svého syna, který chtěl se skupinou lidí utéci přes hranice. Počátky její tvorby jsou ovlivněny impresionismem, pozdější tvorba je již zcela pod vlivem socialistických myšlenek. Její tvorbu ovlivnil František Xaver Šalda a Růžena Svobodová. Později na ni velmi zapůsobil Julius Fučík.

Dílo

Pod křídly (1917)

Povídky z městského sadu (1920) –  reakce na první světovou válku

Pacientka doktora Hegla (1931) - této románové prvotině vylíčila příběh svobodného mateřství. (Je třeba si uvědomit, že v té době to bylo minimálně neobvyklé).

Předtucha (1942) - novela zabývající problémem dospívajících dětí, příběh o úzkosti o životy blízkých.

Svítání (1949) - zachycuje zde měnící se život mládeže, jedná se o soubor povídek, které jsou rozděleny do třech částí:

Za časů císaře pána - život dětí v Rakousku-Uhersku

Čerti s ním šijí - z období první republiky

Včera a dnes po roce 1945

Sestra Alena (1958)

Modré Vánoce (1958)

Trilogie

Lidé na křižovatce (1937) - román z prostředí velkého závodu (Baťova továrna), zde na osudech lidí sleduje změny politického myšlení 20. let 20. století. Používá zde vnitřní monolog.

Hra s ohněm (1948) - politický román vypráví o osudu Dimitrova (obviněn ze zapálení říšského sněmu.

Život proti smrti (1952) - dokončuje osudy hlavních postav na konci války

Poezie:

Zpěvník (1939)

Verše Mateřské (1940)

Rafael a Satelit (1944) - veršovaná jinotajná povídka o domově – téměř nepolitické dílo

Radost i žal (1945)

Vyznání lásky (1949)

Milióny hubiček (1950)

Čínský úsměv (1954)

Praha (1954)

Marie Curieová (1957) - poema – téměř nepolitické dílo