8. červenec v literatuře - 8. 7. 1891 se narodil Josef Hora

JOSEF HORA

 * 8. 7. 1891 Dobřiň u Roudnice nad Labem

 + 21. 6. 1945 Praha

 básník, prozaik, literární kritik, překladatel

Narodil se ve vsi Dobříň nedaleko Roudnice nad Labem v selské usedlosti. Záhy po jeho narození otec usedlost prodal a koupil dům v Praze, kam se rodina přestěhovala. V roce 1896 se rodiče rozešli, dům musel být prodán a šestiletý chlapec s matkou se vrátili do Dobříně k prarodičům. Později žili v Roudnici u matčiny sestry. Absolvoval gymnázium v Roudnici  a v roce 1916 dokončil studium práv v Praze. Díky Ivanu Olbrachtovi začal v roce 1918 pracovat v Právu lidu. Posléze v letech 1920 - 29 řídil kulturní rubriku Rudého práva. Po vyloučení z KSČ v roce 1929 přešel do Českého slova, kde setrval až do roku 1940. Působil též v časopisech: Moderní revue, Zvon a později vydával vlastní časopis Plán.
Dále působil v redakci Podřipanu. Po rozchodu s komunisty postupně přešel od stranického novinaření k publicistice, založil sbírku drobnějších monografií Postavy a dílo, do které přispěl svazečkem o K. Tomanovi. Po roce 1921 se stal jakýmsi programovým mluvčím české proletářské a expresionistické poezie.

Bohatá byla Horova publicistika, zejména politické stati, úvahy, eseje a články. Významné jsou jeho překlady z ruštiny - Puškin, Lermontov aj., nebo z němčiny – Goethe.

Dílo

Básně (1915) - sbírka je poznamenaná poetikou J. Vrchlického a A.Sovy

Strom v květu (1920) - básně mají vitalisticko-impresionistickou podobu, objevuje se zde smysl pro dynamiku doby

Pracující den (1920) - Tyto básně nejsou revoluční a burcující, spíše se zamýšlejí nad osudem dělníků. Dělník byl pro Horu nositel třídní nenávisti, ale svým kolektivismem byl i nositel nového typu humanismu
Srdce a vřava světa (1922)
Bouřlivé jaro (1923)

Socialistická naděje (1922) - tímto románem se autor hlásí k levici.

Hladový rok (1926) - román s válečnou tematikou.

Dech na skle (1938) - vztah jedince a komunistického hnutí ve 30. letech

Máchovské variace (1936) - protifašistická sbírka. Básník si vybral Máchu jako symbol revolučnosti a nepoddajnosti. Říká zde, že se člověk nesmí poddat tlaku situace, ale musí vystupovat aktivně. Tak zůstává žít ve svém díle i po smrti. Medituje tak o máchovských tématech - život, smrt, čas

Zápisky z nemoci (1945) - zachycuje zde své pocity z nemoci a stáří

Zahrada Popelčina (1946) - poslední básníkovo dílo tvoří dvě cyklické básně - Rekviem a Popelka přebírá hrách