JIŘÍ LEVÝ
* 8. 8. 1926 Košice
+ 17. 1. 1967 Brno
literární teoretik, historik

Syn vysokoškolského profesora romanistiky a překladatele z francouzštiny Otakara Levého. Po středoškolském studiu se věnoval studiu angličtiny a češtiny na Masarykově univerzitě v Brně (PhDr. 1949). V letech 1950 – 1963 přednášel na Palackého univerzitě v Olomouci, od roku 1964 působil na katedře české literatury a literární vědy na brněnské univerzitě. Kandidátská práce Vývoj překladatelských metod v české literatuře (1957), habilitační práce Základní otázky teorie překladu (1958) a doktorská práce Problémy srovnávací versifikace (1963) vymezují zcela zřetelně okruh jeho badatelských zájmů. Přispíval do domácích a zahraničních vědeckých časopisů, přednášel doma i v zahraničí o problematice překládání.
V Brně zorganizoval dvě versologické konference, založil Skupinu pro exaktní metody a mezioborové vztahy. Byl členem Svazu československých spisovatelů, aktivně pracoval v překladatelské sekci Svazu českých spisovatelů, působil v mezinárodní překladatelské organizaci FIT. Byl členem redakčních rad Odeonu, časopisu Česká literatura, Dialogu, časopisu Babel a redaktorem sborníku Teorie verše.
Spolu s J. F. Fraňkem redigoval edici Český překlad. Jako první svazek této edice vyšla Levého publikace České teorie překladu. České teorie překladu obsahují Levého studii Vývoj překladatelských teorií a metod v české literatuře a soubor závažných úvah českých překladatelů, kde jsou formulovány překladatelské normy od 15. století do roku 1945.
Všímá si geneze překladu a stavby překládaného díla. Zaměřuje se hlavně na překládání poezie. Nemalou pozornost věnoval i teorii verše. V mnoha studiích se zamýšlí nad versologickými problémy v souvislosti s problematikou překladu (Izochronie faktů a izosylabismus jako činitelé básnického rytmu, Rytmus verše jako prostředek dramatické interpretace, Verš české lidové poezie a jejích ohlasů, Vývoj českého divadelního blankversu aj.).
Závažné jsou rovněž studie monografické, práce o T. S. Eliotovi, W. Whitmanovi, B. Jonsonovi aj. Posmrtně vyšel soubor cizojazyčných studií Paralipomena (1971) a výbor studií Bude literární věda exaktní vědou? (1971). Svůj význam měla i informativní antologie Západní literární věda a estetika (1966) a Současné divadelní překladatelství (1966).
Dílo
O překládání Máchova Máje
Význam a metodika překladatelských cvičení při vyučování cizím jazykům
O některých zákonitostech překladatelské věrnosti
O stylu překladu, Host do domu 2
Překladatelský proces - jeho objektivní podmínky a psychologie
Vývoj překladatelských teorií a metod
Čapkův Loupežník a Shakespeare
Kapitoly z teorie a metodiky překladu
České teorie překladu
Úvod do teorie překladu
Kombinační možnosti verše
Rytmus verše jako prostředek dramaturgické interpretace