9.leden v literatuře - 9.1.1890 se narodil Karel Čapek

KAREK ČAPEK

*9. ledna        1890 Malé Svatoňovice

+25. prosince 1938 Praha

Český spisovatel, novinář, dramatik,

filosof, překladatel a fotograf.

Narodil se v Malých Svatoňovicích, brzy se však s rodiči přestěhoval do Úpice. Studoval gymnázium v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přestoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě UK v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži.

Pro svou nemoc nebyl odveden do armády a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině (v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažanského na zámku v Chyši), brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921).

V letech 1921–1923 byl dramaturgem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl předsedou Československého PEN klubu.

Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Byl pohřben na vyšehradském hřbitově v Praze. Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka.

Byl mimořádně dobrým amatérským fotografem, o čemž vedle známých fotografií v Dášeňce svědčí řada dalších dochovaných snímků včetně portrétů známých osobností (mj. prezident Masaryk a další Pátečníci). Paradoxně - amatér Karel Čapek byl autorem nejprodávanější fotografické publikace období první republiky. Dášeňka čili Život štěněte z roku 1933 vyšla v několika desítkách vydání.

Méně známá je jeho záliba v etnické hudbě, vyrostlá ze zájmu o cizí kultury vůbec. Patřil mezi přední sběratele; celou dochovanou sbírku jeho dědicové v r. 1981 věnovali Náprstkovu muzeu (celkem 462 desek 78 ot./min. a 115 katalogů světových gramofonových firem). Po r. 1990 byly nahrávky s podporou UNESCO digitalizovány a výbor z nich byl vydán na pěti CD.

Dílo:

Svoji literární tvorbu zahájil před první světovou válkou, zpočátku tvořil se svým bratrem Josefem, který byl především malířem. Na jeho tvorbu mělo velký vliv jeho filosofické a estetické vzdělání, především pragmatismus a expresionismus, dále ho velmi ovlivnila vědeckotechnická revoluce, v mnoha dílech vyjadřoval obavu, že jednou technika získá moc nad člověkem.

Typický znakem jeho děl je využívání obrovské slovní zásoby, používání neobvyklých slov, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí. Čapek uměl velmi dobře využívat českého jazyka a jeho zvláštností. Autorství slova „robot“ je připisováno jeho bratru Josefu, které se s divadelní hrou R.U.R. rozšířilo po světě.

V dílech K. Čapka se uplatňuje individualistický přístup, a z toho vyplývající uznávání silných jedinců, neuznává jednoznačnou pravdu, ale pouze pravdu z pohledu jednotlivce. Jeho dílo samozřejmě také ovlivnila první světová válka a později blížící se druhá světová válka.

Jeho dílo je velmi obsáhlé, a tak bývá z praktických důvodů děleno na dvě základní části:

-část zabývající se vnitřním životem člověka jako jedince a jehož prostřednictvím se Čapek pokouší zkoumat možnosti i hranice lidského poznání, mnohost pohledů na realitu, zabývá se noetikou (Boží muka, noetická trilogie, …).
-utopická část – sem řadíme jeho utopické romány a dramata, ve kterých Čapek kritizuje společenské problémy celé moderní společnosti, zároveň je zde často vyjadřována obava ze zneužití techniky proti člověku a v dílech je i patrná obava z nastupujícího fašismu. Pro tato díla bývá občas K. Čapek považován za předchůdce sci-fi.
Kritičnost jeho děl často oslabuje idylizující nebo harmonizující závěr, ve svých vrcholných dílech tuto tendenci opustil.

Jeho novinářská činnost je velmi zajímavá. Novinařina mu poskytla řadu tvůrčích podnětů a ovlivnila vnitřní organizaci jeho literárních děl, jejich jazyk, sloh, ale i výraz a tvar. Je třeba říci, že jeho tvorba výrazně ovlivnila podobu tradičních i nově vzniklých novinářských útvarů. A to především jazykovou svěžestí a slovesnou propracovaností.

Jeho působení v tisku je spojeno především s Lidovými novinami, kde v jistém slova smyslu navazoval na Nerudu. Napsal velké množství fejetonů, které později vycházely v různých souborech. Dále se vyjadřoval k aktuálním problémům – sloupky. Tento novinářský žánr vymyslel a jako první ho používal.

Vzhledem k jeho přátelství s T. G. Masarykem, kterého si velmi vážil, se ale stal v Hovorech pouhým zapisovatelem. Lze tvrdit, že Čapek psal velmi promasarykovsky a stal se jakýmsi oficiálním, hradním novinářem.

Próza
*Zářivé hlubiny – (1916), jedná se o knižní vydání jeho povídek otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem
*Boží muka – (1917) filosofické povídky, které se zamýšlejí (filosofují) nad záhadami lidské duše a osudovými náhodami v životě člověka. První kniha, kterou Karel Čapek napsal sám
*Krakonošova zahrada (1918), jedná se o knižní vydání jeho próz otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem. Většina prací pochází z let 1908–1911.
*Kritika slov (1918) v tomto díle pomocí sloupků podrobil rozboru frázi a její zneužití.
*Trapné povídky (1921) skepticky uvažuje o smyslu lidské existence a jeho duševna.
*Továrna na absolutno – (1922), fejetonový román. V tomto románu lidstvo získá od českého vynálezce, ing. Marka, vynález motoru, kterému může jako palivo, sloužit jakákoliv látka a kterou spálí beze zbytku. Spolu s tímto zdrojem energie lidstvo postupně získá blahobyt. Při spalování se, ale uvolňuje záření – absolutno, které dělá z lidí náboženské fanatiky. Postupně těchto lidí přibývá a s tím začíná chaos. Nakonec vypuká válka, která končí úplným vyčerpáním, pak si teprve lidé uvědomí viníka a všechny motory zničí.
*Krakatit – (1922, zfilmováno v r. 1948), román. Ing. Prokop objeví novou, velmi silnou trhavinu, schopnou zničit celý svět. Jeho přítel Tomeš, získá kvůli penězům tajemství krakatitu a uteče. Prokop se ho vydá hledat, aby zabránil zneužití. Na konci se setkává s pohádkovým stařečkem a rozmlouvají spolu o smyslu života. Závěr je postaven na myšlence, že člověk nemá dělat velké skutky, ale jen takové, které mu mají sloužit.
*O nejbližších věcech – (1925), knižní vydání jeho sloupků, drobné úvahy
*Skandální aféra Josefa Holouška – (1927)
*Povídky z jedné kapsy – (1929)
*Povídky z druhé kapsy – (1929), jde o povídky s detektivní tematikou. Jejich příběh je podáván humornou formou. Hrdina většinou není velký zločinec, ale malý zlodějíček, také kriminalista je obyčejný člověk. V těchto dílech jde především o vystižení různých typů osob.
*Zahradníkův rok – (1929), jedná se o fejetony o zahradničení, zároveň zde pomocí reakcí na děje související se zahradničením (např. počasí) vystihuje českou povahu.
*Marsyas čili na okraj literatury – (1931) zde se v několika esejích zabývá tzv. brakovou literaturou – dochází k závěru, že její existence je nutná. Jedná se o poměrně kvalitní rozbor tohoto žánru.
*Apokryfy – (1932), povídky
*O věcech obecných čili Zoon politikon – (1932), fejetony a stati
*Následující díla tvoří volnou (tzv. noetickou) trilogii spojenou podobnými filosofickými myšlenkami a závěry. Tato trilogie patří k vrcholům jeho díla, projevuje se zde plně jeho pragmatismus. Ukazuje, že ze stejných fakt vyvozují různí lidé odlišné závěry, zobrazuje zde mnohost pohledů na svět, relativnost pravdy.
-Hordubal – (1933, zfilmováno v r. 1937). Základem této novely je skutečná událost, kdy se sedlák (Hordubal) po několika letech práce v Americe vrátil domů (Podkarpatská Rus) a byl zavražděn svojí ženou a jejím milencem. Čapek si zde klade otázky typu jsme vůbec oprávněni spravedlivě soudit vinu?
-Povětroň – (1934), v této novele je z trosek letadla vytažen bez jakýchkoliv dokladů člověk. Tři svědci jeho umírání (zdravotní sestra, básník a jasnovidec) si tak na základě vlastních představ a zkušeností vytvářejí představu o umírajícím.
-Obyčejný život – (1934), drážní úředník v penzi se zamýšlí nad svým životem, nad tím jak by žil, kdyby se v určitých momentech svého života rozhodl jinak.
*Válka s mloky – (1936) Protifašistický román, alegorie. Lidé objevují zvláštní tvory – mloky, inteligentní živočichy, které lidé začnou cvičit jako levnou pracovní sílu. Mloci se však vzbouří, začnou organizovat svůj vlastní stát, zvolí si svého vůdce a žádají pro sebe „životní prostor“. Vše spěje nevyhnutelně k válečnému konfliktu.
*První parta – (1937, zfilmováno v r. 1959) děj tohoto románu se odehrává v dole, kde po závalu zůstane několik horníků a vedení dolu hledá dobrovolníky na jejich záchranu. Toto dílo je oslavou lidské solidarity.
*Jak se co dělá – soubor causerií
*Život a dílo skladatele Foltýna – (1939 – vydáno posmrtně), nedokončený román

Drama
*Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), jednoaktovka; napsáno spolu bratrem Josefem.
*Loupežník – (1920, zfilmováno v roce 1931), komedie zabývající se vztahem mladé a starší generace. Loupežníkem je student s pověstí lehkovážného mladíka, který se zamiluje do dcery svého profesora, který o jejich lásce nechce ani slyšet. Loupežník nakonec využívá nepřítomnosti rodičů a zamkne se se svou láskou v jejich domě a odmítá je pustit dovnitř. Nakonec donutí pana profesora k přiznání, že mladá generace není tak špatná, jak si jeho generace představuje.
*R.U.R. (Rossum's Universal Robots – Rossumovi Univerzální Roboti, 1920). V tomto vědeckofantastickém dramatu poprvé zaznělo slovo robot, které Čapkovi poradil bratr Josef. Čapek zde varuje před zneužitím techniky. Továrník Rossum vyrábí dokonalé roboty, kteří jsou k nerozeznání od lidí. Roboti postupně vykonávají stále více práce a lidi postupně degenerují. Roboti se vzbouří a začnou vyvražďovat lidi, nakonec vyvraždí všechny až na starého Alquista. Robotům hrozí zánik, protože nejsou schopni vyrábět sami sebe; po Alquistovi chtějí, aby zase objevil tajemství jejich výroby. Alquist se snaží všemožně zjistit informace o konstrukci robotů, dojde i na vivisekci. Mezitím se na scéně objeví roboti z poslední série, Primus a Helena, kteří mají některé lidské vlastnosti, jež ostatním robotům chybí. Alquist zjistí, že se milují, a požehná jim jako zakladatelům nového rodu.
*Ze života hmyzu – (1921, zhudebněno J. Cikkerem) alegorický pohled na svět hmyzu, který představuje různé lidské vlastnosti a lidské typy. Na záchranu skutečných hodnot vystupuje tulák, který nejprve mraveniště nezaujatě pozoruje, ale nakonec se z pozorovatele stane aktivním účastníkem děje a rozšlapává mravenčího vůdce. Napsáno spolu s bratrem Josefem.
*Věc Makropulos – (1922, zhudebněno L. Janáčkem). Zde se tajemná žena – Elina Makropulos – prozradí, že je jí ve skutečnosti 300 let. Je dcerou alchymisty, který působil na dvoře Rudolfa II., a který objevil elixír mládí. Císař mu nařídil, aby tento přípravek vyzkoušel na své dceři. Mnoho lidí ji závidí, ale ona touží zemřít, protože lidský život je těžký a jeho normální délka stačí.
*Adam stvořitel – (1927). Adam je nespokojen se světem jaký je, proto jej zničí a vytvoří nový. Je zklamán, protože brzy zjišťuje, že nový svět není lepší než ten, který zničil. Napsáno spolu bratrem Josefem.
*Bílá nemoc – (1937, zhudebněno T. Andrašovanem, zfilmováno H. Haasem roku 1937). Objevuje se diktátor (Maršál), který chce válku (Adolf Hitler), ale zároveň s ním se objevuje strašlivá nemoc, která zabijí lidi. Touto nemocí onemocní i diktátor, jeden mírumilovný lékař (Galén) nachází lék. Nabízí diktátorovi, že ho vyléčí výměnou za mír. Diktátor nakonec přijímá, ale lékař je zabit, zfanatizovaným davem, cestou k němu. Na konci díla vypuká válka.
*Matka – (1938). Antifašistické drama, kde otevřeně vyhlašuje nutnost boje proti fašismu. V tomto dramatu hlavní hrdinka matka se svými rozhovory snaží zabránit svému dítěti – Tonimu (její starší synové i manžel již padli), aby odešel bojovat. Teprve poznání, že nepřítel zabíjí i malé děti a že není sama, kdo prožívá ztrátu svých synů ji donutí dát Tonimu pušku a pustit ho do války. Její zemřelí synové a manžel vystupují ve hře jako normální postavy.

Cestopisy
V Čapkových cestopisech nejde o zeměpisnou studii, ale o zachycení zvláštností, zvyků a životního stylu. V těchto dílech je velmi bohatý jazyk, který byl později často napodobován, ale nikdo nebyl schopen se Čapkovi přiblížit. Tyto cestopisy jsou velmi pěkné, ale v mnoha směrech již zastaralé, jazykovou bohatost zde lze označit i za trochu nečtivou. Popisuje své vlastní cesty. Forma jakou tyto cestopisy psal připomíná jeho sloupky. Nejdříve cestopisy posílal do Lidových novin, až později vyšly knižně.

*Italské listy – (1923)
*Anglické listy – (1924)
*Výlet do Španěl – (1930)
*Obrázky z Holandska – (1932)
*Cesta na sever – (1936) – spolu s Olgou Scheinpflugovou

Pro děti
*Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek – (1932) pohádky z různých zaměstnání, kde Čapek dětem sděluje určité principy lidského chování (např. listovní tajemství).
*Dášeňka čili život štěněte – (1933). Toto dílo, napsané a fotografované s Josefem Čapkem, je vyprávění o narození a růstu štěňátka – foxteriéra Dášeňky. Karel Čapek vypráví tomuto pejskovi psí pohádky, které jsou tak trochu také bajkami.

Filozofická díla
*Pragmatismus čili Filosofie praktického života (1918)

*Překlady
Francouzská poezie nové doby (1920), tento překlad moderních francouzských básníků výrazně ovlivnil vývoj české literatury. Tyto překlady byly dokonale propracované, na dlouhou dobu se staly vzorem překladu.

Politická díla
*Hovory s TGM (1928–1935, 3 svazky) – Toto dílo je velkou zvláštností v literatuře a to nejen naší. Je samozřejmé, že k tomuto dílu existuje několik možných přístupů. Při hodnocení tohoto díla je nutné hledět na něj z hlediska doby, kdy vznikalo. Toto dílo bývá považováno za jedinečné svědectví o Masarykovi (jeho názorech nejen politických, ale i lidských, jeho vzpomínek), ale lze o něm i říci, že je nepřirozené, aby si prezident vytvořil hradní novináře a aby s jedním z nich sepsal knihu, tento specifický přístup není v demokracii běžný a mnoho kritiků se domnívá, že toto dílo bylo sepsáno za účelem propagandy T. G. Masaryka.
*Mlčení s T. G. Masarykem – doplnění hovorů, esej z roku 1935.

Posmrtně vydáno 
*Měl jsem psa a kočku – 1939, prózy a fejetony
*Kalendář – 1940, sloupky
*O lidech – 1940, sloupky
*Vzrušené tance – 1946, básně
*Bajky a podpovídky – 1946
*Sedm rozhlásků K.Č. – 1946
*Ratolest a vavřín – 1947, sloupky
*Obrázky z domova – 1953, fejetony a sloupky
*Věci kolem nás – 1954, fejetony a sloupky
*Sloupkový ambit – 1957
*Poznámky o tvorbě – 1959, výbor z prací o literatuře
*Na břehu dnů – 1966, výbor z novinářských prací
*Místo pro Jonathana! – 1970, výbor ze statí o literatuře a kultuře
*Listy Olze – 1971, dopisy Olze Scheinpflugové
*Drobty pod stolem doby – 1975, veršované komentáře ke dni
*Listy Anielce – 1978, dopisy Anně Nepeřené z roku 1905
*Dopisy ze zásuvky – 1980, dopisy Věře Hrůzové z let 1920–1931
*Filmová libreta – 1988