9. srpen v literatuře - 9. 8. 1942 se narodil Karol Sidon

KAROL SIDON

* 9. 8. 1942 Praha

dramatik, prozaik

Narodil se ve smíšeném manželství. Otec-Žid zemřel v koncentračním táboře v Terezíně v Malé pevnosti a matka se se synem až do konce války musela skrývat. Od roku 1944 vychovávala syna sama až do roku 1948, kdy se znovu provdala. Po maturitě na JSŠ pracoval Sidon jako dělník a kulisák. Poté vystudoval dramaturgii a scenáristiku na FAMU. Pracoval nejprve v Československém rozhlasu, později byl dramaturgem Státního filmu ve Studiu Jiřího Trnky. Ve druhé polovině 60. let byl redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů. Po roce 1968 se stal ineditním autorem. Od roku 1969 pracoval jako dělník, potom prodavač tisku a po podpisu Charty 77 byl propuštěn, pak jako topič. V roce 1983 byl díky STB nucen rodnou zem opustit. Odjel tedy i s rodinou do SRN, kde konvertoval k judaismu. V Heidelbergu studoval hebraistiku, aby se po sametové revoluci mohl stát vrchním rabínem pražským a zemským. Rabínská studia dokončil v Izraeli.

Dílo

Je autorem existenciálně - psychologických próz a dramat. Literární výpověď byla promítnutím stavů vlastní psychiky do literárního tvaru. Rozhodujícím se stával proces vyjadřování, hledání takové podoby textu, jež by nejvíce odpovídala niterným procesům mysli.

Próza:

Na sklonku šedesátých let znamenaly novely, které jsou autobiografickými prózami, v nichž zachycuje tápání na cestě od dětství k dospělosti. Upřímná zpověď je sebeanalýzou, hledáním identity, zápasem dobra se zlem v sobě, úvahou, kdo opravdu jsem:

Sen o mém otci - 1968

Sen o mně - 1970

Díla představující ucelené, prožitkově i myšlenkově spjaté vrcholy autorovy tvorby:

Evangelium podle Josefa Flavia - samizdat 1974, 1991 - esej, v níž hledání sebe v druhých je v osobitéinterpretaci Ježíše. Do fiktivního obrazu Ježíše promítá obecně lidské i vlastní problémy.

Tato esej je vlastní tvůrčí variantou evangelické problematiky.

Boží osten - trilogie, samizdat 1975, knižně 1991

Brány mrazu - samizdat 1977

Dramatická tvorba:

Ani v dramatické tvorbě neopouští těžkomyslné vidění světa. Jeho hry byly zakazovány, některé uvedeny jen krátkodobě:

Latríny - 1972

Labyrint - samizdat 1973, 1991 - veršovaná hra, v níž je v kulisách třicetileté války předveden až panoptikální mumraj světa lhostejný k lidskému utrpení.

Shapira - samizdat 1972, inscen. 1990, tato hra je považována za vrchol ze Sidonových dramat pro námětovou závažnost i pro výrazovou osobitost. Hrdina díla nenachází východisko z nevyvratitelného, ale nespravedlivého podezření a řeší celou situaci sebevraždou.

Zpívej mi na cestu - samizdat 1973

Mordechai a Ester - 1980, psáno pro Židovskou náboženskou obec, podle starozákonní Knihy Ester.

Karol Sidon psal i rozhlasové hry:

Třináct oken - samizdat 1978, 1990

Starý příběh - samizdat 1977