9. září v literatuře - 9. 9. 1917 se narodil Jan Pilař

JAN PILAŘ

* 9. 9. 1917 Stříbřec u Jindřichova Hradce

+ 19. 10. 1996 Praha

spisovatel, básník a literární kritik

Po maturitě na reálném gymnáziu v Klatovech (roku 1936) začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po 17. listopadu 1939 byl v rámci perzekuce vysokoškolských studentů tři měsíce vězněn v Sachsenhausenu, zbytek války pracoval v úseku propagace nakladatelství Novina. Roku 1946 dokončil studia a získal titul PhDr. Za květnového povstání řídil Lidový deník, po osvobození vedl kulturní rubriku Zemědělských novin. V letech 1949 - 54 byl tajemníkem české sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň též zástupcem šéfredaktora Lidových novin (do roku 1952). V letech 1954 – 1959 působil jako šéfredaktor Literárních novin a poté jako ředitel nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1968 musel z nakladatelství odejít a stal se tajemníkem Svazu nakladatelů a knihkupců. Od roku 1970 působil opět v nakladatelství Československý spisovatel, nejdříve jako šéfredaktor a v letech 1982-89 opět jako ředitel.

Od 70. let do roku 1989 působil i na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, docentem srovnávací literatury se stal v roce 1980. V roce 1989 odešel do důchodu. Autorský debut si odbyl v roce 1933 ve Studentských listech (od roku 1936 zde patřil k externím redaktorům), poezii a publicistiku a později také články o literatuře tiskl ve studentském časopise Kruh (Plzeň), dále v periodikách Venkov, Mladý venkov, Národní osvobození, Kritický měsíčník, Obnova, Akord, List mladých a Lidová kultura. Po válce přispíval zejména do novin a časopisů: Zemědělské noviny, Venkov, Lidové noviny, Tvorba, Rudé právo, Impuls, Plamen, Světová literatura, Literární měsíčník aj. Publikoval též v polských kulturních časopisech. Od konce 30. let psal pro Československý rozhlas literární pásma a později i přednášky a úvahy. Užíval pseudonym Jiří Podhorský (v začátcích) a šifer J. P., jp, jpř.

Dílo

Publikoval v řadě českých časopisů a novin, v polských kulturních časopisech, spolupracoval s Československým rozhlasem. Je autorem řady básnických sbírek, knížek pro děti a mládež, esejů, reportáží a vzpomínek. Publikoval velké množství překladů poezie. Překládal z polštiny, kde se věnoval zejména poezii K. I. Gałczyńského a současných polských básníků vůbec, připravil rovněž několik výborů polské poezie. Za jazykové spolupráce překládal poezii z albánštiny, bulharštiny, ruštiny, němčiny a španělštiny.

Beletrie:

Jabloňový sad (1939)

Stesk Orfeův (1940; rozšíř. a přeprac. 1944)

Smrt Orfeova (1940)

Milostné dopisy (1941; poté v následující sbírce)

Dům bez oken (1942; zde též sbírka Milostné dopisy)

Vlny (1943)

Milostný příběh (1944)

Krysař (1945; 1. přeprac. 1948; 2. přeprac. 1978)

Okov (1946); Popelka (1947)

Sluneční vůz (1947; rozšíř. 1973) - na motivy Ovidiových Proměn

Řekni mi, co čteš. Tři rozhlasové rozhovory o četbě naší mládeže (1947)

Sníh (1948; od 1967 ve sbírce Otevřela se přede mnou růže)

Kultura nové vesnice (1949)

Radost na zemi (1950)

Hvězda života (1953)

Albánský zápisník (1954) - obsahuje i překlady básní, vzniklé za jazykové spolupráce D. Piliky

Píseň Vltavy (1955)

Strom se nepohřbívá (1957)

Otevřela se přede mnou růže (1961)

Krajinou pádí kůň (1967)

Žlutý list (1972)

Kruhy na vodě (1975)

Pohled do očí (1979)

Homérova Ilias (1979) - básnické převyprávění pro mládež

Má cesta za polskou poezií (1981) - črty, vzpomínky

Strom domova (1982) - vzpomínky

Točité schody (1983)

Růže pro Jana Nerudu (1984)

Zastavení v krajinách (1985)

Soukromá galerie (1986)

Má cesta do nakladatelství (1987) - vzpomínky

Oslovení (1989)

Sluneční hodiny (1989) - vzpomínky

Spadané listí (1997)